Vojáci umírali, když chránili koně
Vposledních dnech druhé světové války se na Domažlicku odehrál takřka neuvěřitelný příběh. Během unikátní operace zde američtí vojáci zachránili 150 válečných zajatců a stovky ušlechtilých koní. Jenže přišel únor 1948 a zásluhy Američanů byly z učebnic dějepisu navždy vymazány. A stejně tak se na dlouhá desetiletí zapomnělo i na detaily domažlických událostí.
Až 60 let po válce začalo velké pátrání, co se na konci dubna 1945 vlastně odehrálo u zaniklé obce Růžov nedaleko Bělé nad Radbuzou. Rudolfa Bayera z plzeňského Military Car clubu na stopu přivedla kniha Šeříkový sólokapr od Jindřicha Marka.
„Tam jsem se dočetl, co se tu údajně mělo odehrát. Při akci nazvané Kovboj tady zemřeli dva Američané. Protože starosta Bělé nad Radbuzou Jiří Picka měl podobný cíl, začali jsme pátrat společně. Podařilo se nám kontaktovat Patricka Biddyho z asociace 2. kavalerie armády USA, která sídlí v bavorském Vilsecku. Ten nám velmi pomohl v pátrání. Přes rok jsme dávali všechny informace dohromady. Prostřednictvím inzerátů vydávaných v Ohiu a dalších místech USA, odkud oba vojáci pocházeli, se nám podařilo najít i jejich potomky,“popsal Rudolf Bayer.
K čemu se dopátrali? V posledních dubnových dnech byla americká armáda už u hranic s Československem. Právě tehdy se k veliteli amerických kavaleristů zcela náhodně dostala zpráva, že kousek za hranicí, u Bělé nad Radbuzou a Hostouně na Domažlicku, mají Němci soustředěné desítky válečných zajatců z evropských zemí, ale i USA.
Kavaleristé z druhé jezdecké skupiny vedené plukovníkem Charlesem H. Reedem dostali za úkol, aby zajatce osvobodili a bezpečně dostali přes hranici do už osvobozeného území Německa. Tehdy byli součástí armády slavného generála Pattona.
Cennější než zlato
Před zahájením operace se kavaleristé dozvěděli, že ve stájích v Hostouni mají Němci živý poklad nedozírné hodnoty. Z obsazených území sem sváželi nejvzácnější koně z celého okupovaného území. V archivech kavaleristů je záznam, že armádní veterinář z Hostouně dokázal včas informovat generála Charlese H. Reeda, velkého milovníka koní, že Němci mají ve stájích u hranic 250 lipicánů císařské jezdecké akademie z Hofburgu ve Vídni, další desítky koní různých plemen, i hřebce jugoslávského krále Petara. Dohromady na 650 ušlechtilých zvířat.
Nacisté na konci války shromáždili zajatce i stovky vzácných koní, zachránili je Američané
Americké jednotky 28. dubna zahájily operaci v okolí Bělé nad Radbuzou a Hostouně. Zachránily nejen válečné zajatce, ale i koně.
O koně se bojovalo
Na akci Američanů odpověděli Němci o dva dny později. U dnes zaniklé obce Růžov se odehrála pětihodinová bitva. Při ní zemřel svobodník Raymond E. Manz, o den později na následky zranění zemřel technik Owen W. Sutton.
„Manzovi bylo pouhých 19 let, Sutton byl o 10 let starší. Je pro nás ctí, že nyní patříme ke stejné kavalerii, v jaké bojovali oni,“řekl v neděli u jejich pamětní desky Matthew Capps, americký voják, který na základně v bavorském Vilsecku velel do konce roku 2015 jednotce, jejíž tradice sahají až do roku 1836.
Až po oficiálním skončení druhé světové války a zastavení všech bojových operací začala přeprava koní do americké zóny v Německu. 12. května 1945 se stádo vzácných koní vydalo s armádní ochranou na cestu do Bavorska. Lipicáni byli posléze vráceni do Rakouska, zbylé koně jako válečná kořist zamířili do Spojených států. Část se jich později vrátila z USA zpátky do Čech a Slovinska.