Nechceme „lít peníze do betonu“
V MF DNES vyšly dva články pojednávající o reformě psychiatrické péče – Chybí 800 psychiatrů, miliardy jdou jinam (Iva Bezděková, 20. dubna, Bod obratu v psychiatrii (Marek Přibil, 22. dubna). Vzhledem k tomu, že obsahují významně zkreslené či mylné informace, a tím devalvují úsilí všech, kteří na reformě pracují, chceme informace korigovat tak, aby odpovídaly skutečnosti.
Zastánci reformy psychiatrie nejsou úředníci, jak naznačuje Marek Přibil, nýbrž je především dílem psychiatrů z Psychiatrické společnosti České lékařské společnosti JEP. Ti spolupracují s dalšími odborníky, zástupci pacientů či s Psychiatrickou sekcí České asociace sester. Společně se snaží o modernizaci systému péče o duševně nemocné, založeného na institucionální péči, který má aktuálně nejblíže k balkánským zemím. Bezděková píše, že „psychiatrické nemocnice pouštějí kvůli úsporám pacienty domů předčasně“. Dále od pravdy být nemůže. V Česku máme jedny z nejdelších psychiatrických hospitalizací v Evropě, a to proto, že pacientům nemáme mimo nemocnice téměř co nabídnout. Tento systém je nejen nehumánní, ale také nedostatečně bezpečný pro společnost a pacienty, kteří po propuštění z ústavní péče nemají dostatečnou podporu či dohled. Tím se riziko agresivního chování vůči sobě či okolí zvyšuje. Takže předejít útokům podobným tomu ve Žďáru nad Sázavou skutečně neumíme, ale reforma psychiatrie by mohla přinést mnohem lepší prevenci.
Jedním z témat obou článků je „lití peněz do betonu“a shodně nepravdivě se v nich uvádí, že jde o peníze na budovy – tzv. Centra duševního zdraví. Z Investičních a strukturálních fondů Evropské unie byly na reformu psychiatrie přiděleny asi dvě miliardy korun na investice a 1,5 miliardy na tzv. „měkké“aktivity. Tyto obsahují zmiňované vzdělávání, destigmatizaci či zavedení chybějících forem péče. Investiční peníze také nebudou využity na velká centra, ale na modernizaci psychiatrických oddělení ve všeobecných nemocnicích, rozšíření ambulancí či k výstavbě zázemí mobilních týmů. Tím totiž Centra duševního zdraví hlavně budou. Budou pečovat o závažně duševně nemocné, kteří nebudou muset nikam docházet.
Druhým velkým tématem je nedostatek psychiatrů, a toto konstatování pak je argumentem proti reformě systému. Podle statistiky Ústavu zdravotnických informací a statistiky z roku 2015 je v Česku asi 1 400 psychiatrů, z toho 700 pracuje v lůžkových zařízeních a 700 v ambulancích. Máme tedy přibližně tolik psychiatrů na 100 tisíc obyvatel, jako je průměr EU. Nepříznivý je spíše poměr působení (vysoký počet psychiatrů v institucích) a způsob práce. A na tom jsou reformní aktivity založeny – na efektivnějším využití odborníků a jejich přesunu do komunitní péče. Tomu pomůže i vznik Center duševního zdraví ve spolupráci s psychiatrickými nemocnicemi.
Je však pravda, že bychom potřebovali psychiatrů více. Jednak přibývá nemocných, jednak je bude potřebovat rozvíjená akutní lůžková a ambulantní péče. Motivovat je však nelze jen zajímavým vzděláváním a zrenovovanými prostory nemocnic, ale zejména adekvátním ohodnocením práce. Přibil pokládá za dobrou zprávu, že ze zdravotního pojištění půjde do psychiatrie devět z 250 miliard, tj. 3,6 procenta rozpočtu na zdravotnictví. Ještě nedávno to byla jen tři procenta. Je to však stále zoufale málo ve srovnání se státy EU, kde průměr výdajů na psychiatrii činí osm procent rozpočtu na zdravotnictví. I ostatní postkomunistické země s výjimkou Balkánu vydávají na psychiatrii 5–6 procent. Pokud se tyto výdaje nezvýší a nezvýší se ohodnocení lidí, kteří v oboru pracují, zůstane psychiatrie pro mladé lékaře nadále neatraktivní.