Švédská ikona britských kuchyní
Málokterý designový kousek je tak nadčasový, že zůstane ve výrobě téměř sto let. A o spotřebičích to platí tím spíše. Chtěli byste vařit vodu na čaj v elektrické konvici z roku 1891? Nebo žehlit jednou z prvních elektrických napařovacích žehliček z roku 1
Švédská gastronomie. Nejeden z nás si při vyslovení tohoto slovního spojení představí svěží švédský venkov, barevné dřevěné stavení a prostornou kuchyň se spotřebiči trochu většími, než je našinec zvyklý. Idylická, ale zároveň praktická venkovská domácnost má ve Švédsku jediné synonymum: AGA. Nejen zde, ale třeba také ve Velké Británii, kde je pečení na denním pořádku, se tato značka vepsala do historie tak silně, jako žádná jiná. Založil ji vynálezce Gustaf Dalén, původně jako společnost, která se zabývala průmyslovým využitím plynu. Za soumrakový regulátor, který umožňoval automatické zapínání a vypínání světel majáků, získal dokonce Nobelovu cenu.
DÍLO SLEPÉHO VYNÁLEZCE
Vedle majákového světla, známého po světě jako Dalén Light, mu přinesl věhlas právě promyšlený kuchyňský sporák s neuvěřitelně nadčasovým designem. Tato ikona švédských, britských, ale třeba i německých či amerických kuchyní by nevznikla, nebýt tragédie, která se Dalénovi přihodila na počátku roku 1912. Při pokusech se stlačováním acetylenu došlo k výbuchu, který vynálezce připravil o zrak. Paradoxně právě on vynalezl látku Agamassan, která tento plyn dokázala koncentrovat bez hrozby výbuchu. Další hříčkou osudu je fakt, že Dalénův bratr Albin byl profesorem oftalmologie na švédském královském institutu. Právě on o pár měsíců po výbuchu přebíral Nobelovu cenu za indisponovaného bratra.
Po zotavení se Dalénovi změnil život, i když ne tak, jak bychom možná čekali. Zůstal ve funkci generálního ředitele své firmy a nezahálel ani pracovně. Při rekonvalescenci zjistil, kolik práce dá jeho ženě vaření. Rozhodl se ulehčit jí práci zkonstruováním multifunkčního kuchyňského spotřebiče. Po pár letech experimentů si nechal patentovat sporák, který měl jednoduché ovládání, mohl zůstat v provozu celý den a vytápět tak dům, ohřívat vodu, sušit prádlo a být kdykoli připraven pro přípravu jídla. Měl dvě trouby, jednu s vyšší teplotou pro pečení, druhou s nižší na pomalé vaření nebo ohřívání. Plotny sporáku byly zakryty izolačními víky, která udržovala jejich optimální teplotu pro vaření. Třešinkou na dortu byl design sporáku, který předběhl dobu. Možná i proto byl tak populární v padesátých letech i později, kdy přišel do módy retro design – můžeme tedy mluvit i o současnosti.
SYMBOL BRITSKÉHO VENKOVA
Gustaf Dalén si svoje dílo nikdy nemohl na vlastní oči prohlédnout. Nadšené ohlasy na něj se k němu ale samozřejmě donesly. Pocházely především z Británie, kde sporák způsobil doslova šílenství. Lidé je skupovali ve velkém a neváhali se zapisovat do dlouhých pořadníků. Ve čtyřicátých letech se společnost rozhodla do svého největšího odbytiště přesunout výrobu. Ve slévárně v Coalbrookdale se dodnes vyrábí kvalitní litina, která vydrží věky, a o kus dál se ve fabrice sporáky i montují. Princip, na kterém fungují, se dodnes nezměnil. K dispozici je dodnes petrolejová, ale i plynová a elektrická varianta. Sporák dostal elektronické ovládání pomocí displeje a původní termostat tak zůstal jen na ozdobu. Dnešní sporáky AGA lze i elektronicky programovat.
Neutuchající poptávka navíc vyústila k uvedení nového modelu pro menší městské kuchyně, ale i modulů, kterými lze užitnou plochu sporáku naopak rozšířit. K původní krémové barvě přibyly desítky dalších včetně vícebarevných limitovaných edicí. Především v Británii se sporák AGA stal synonymem pro společnost vyšší střední třídy, žijící na venkově. A dostal se i do popkultury. V angličtině dokonce existuje původně ironický výraz AGA-saga, který označuje literaturu, jejímž hlavním motivem jsou milostné pletky lepší společnosti z britského venkova a malých měst.