TO SE VSÁKNE
Vlhnoucí zdi, shnilá úroda, kaluže na zahradě, ujíždějící svah. A u všeho stejný viník – déšť. Není však nutné plakat nad rozlitou vodou. Popsané problémy může vyřešit drenáž či vsakovací zařízení. Případně kombinace obojího.
Přijde liják a na pozemku máte potopu. Nikdy nevíte, kdy mokrá rána udeří. Kanalizace není k mání. Martýrium, ale ne nutně navždy. Stačí vodní přívaly přesunout pod zem. Tedy pod terénem vytvořit dutinu, do níž voda nateče. „Když nechcete akumulovat dešťovou vodu pro využití v domácnosti a půda má dostatečnou propustnost, lze ji nechat pouze zasáknout,“říká Michaela Koucká, koordinátorka projektu Počítáme s vodou – ČSOP Koniklec.
Možnost použít vsakovací opatření musí posoudit hydrogeolog. „Je možné využít vsakovací bloky, vsakovací tunely, případně drenážní potrubí. Objem a plocha vsakovacího objektu by měly být stanoveny na základě znalosti podloží a rychlosti vsakování vody,“vysvětluje Ondřej Samek z firmy Nicoll Česká republika. Když se vsakování jeví jako nedostatečné, dá se použít v kombinaci s odtokem do potoka či jezírka nebo do kanalizace.
JÁMA, ŠTĚRK A DÍRY V POTRUBÍ
Oblíbeným řešením vsakování u rodinných domů je trativod. „Obvykle se staví jako jáma hluboká méně než metr, vyplněná odspodu pískem a pak štěrkem. Staví se v dostatečné vzdálenosti od budovy, a je-li to možné, po svahu směrem od domu,“popisuje Michaela Koucká. Před sypáním písku a štěrku se jáma obkládá geotextilií, která ji chrání proti nečistotám a kořenům. Štěrk se zasype vrstvami písku a zeminy, nebo rovnou zeminou. Plocha nad trativodem se zatravňuje.
Trativod se kombinuje s drenážním potrubím, jež do něj svádí vodu. Mělo by být dvouplášťové. Přístup pro revizi a čištění mají zajistit drenážní šachty. „Prodlužuje to životnost systému, zabraňuje jeho zanesení a ucpání,“vysvětluje Michaela Koucká.
Děrované potrubí se klade na štěrk, zasype se stejným štěrkem, poté jemnějším štěrkem či pískem a nakonec zeminou. Sklon má mít na rovině aspoň půl procenta, ve svahu se přizpůsobí terénu. Lze jím vodu odvádět i do nádrže, kanalizace či strouhy. „Drenážní potrubí je vhodnější pro plošné vsaky, tedy tam, kde jsou vsakovací podmínky horší, třeba u jílovitohlinité půdy. Pro štěrkový vsak s drenážními trubkami je vhodné geotextilií zakrýt i štěrkový zásyp shora a z boků,“radí Ondřej Samek. Cena trubek začíná na 12 korunách za metr, tuna štěrku na 500 korunách.
JAKO BEDNY OD PIVA
Třikrát lépe než trativod pojímají srážkovou vodu vsakovací bloky, boxy či klece. Připomínají plastové přepravky na lahve, které se také na podobná opatření kutilsky používají. Lze je spojovat do větších celků, vhodné množství určí odborník.
„Pro vsakování je nutné vyhloubit jámu, kam se vyskládají boxy podle připraveného schématu. Celek je obalený geotextilií a obsypán jemným štěrkem,“popisuje Jan PŘÍSTUP PRO ČIŠTĚNÍ K zasakovacím boxům se dá shora dostat šachtou (vlevo). Nicoll
Pinkas z firmy Pipelife Czech. Štěrk se sype i pod boxy. Ze stran se podle Ondřeje Samka dává asi 30 cm, nahoru stačí 15 cm. Geotextilie je lepší ta bez úpravy kalandrováním, která lépe propouští vodu. Nakonec se vše zasype zeminou. Když je zásyp menší než metr, Ondřej Samek doporučuje strop zakrýt fólií, aby se nevysoušel trávník.
Plastové bloky, jež mají dobrou únosnost, vytvoří podzemní nádrž pro akumulaci vody. Ta se pak pomalu vsakuje nebo odvádí mimo pozemek. Bloky lze sestavit i do vyššího kvádru s menší plochou, což se hodí na malé pozemky. „Vsakovací objekt by se měl dimenzovat tak, aby se voda vsákla do tří dnů,“radí Ondřej Samek. Když voda z okapů přitéká přes filtrační šachtu, odpadá náročnější údržba. Podle Jana Pinkase lze boxy případně čistit z jakéhokoliv místa, s pomocí kamerové inspekce. Životnost boxů je asi 50 let.
TUNEL PLNÝ VODY
Alternativou k boxům jsou prostorově úspornější vsakovací tunely. Stejně jako u nich je možná svépomocná instalace, která je i dost podobná. „Tunely doporučuji obalovat geotextilií jen shora, pod ně geotextilii nedá- vat, aby seděly přímo ve štěrku,“poukazuje na rozdíl Ondřej Samek.
Tunely mají různou velikost a lze je též spojovat do celků. I zde se potřebné množství určí dle hydrogeologického posudku. „Do odvodňované plochy započítáváme vodu ze střech a zpevněných ploch, jako jsou příjezdové cesty, terasy, chodníky,“připomíná Michaela Koucká. Ondřej Samek doporučuje tunely pro plošné vsaky v méně propustné půdě, pro menší objekty u rodinných domů, případně za domácí čistírny odpadních vod.
DĚROVANÁ ŠACHTA
Podobně jako malá studna vypadá vsakovací jímka nebo šachta. „Dešťové vody do ní přivádí gravitační kanalizace. Vsakování umožňuje konstrukce šachty s perforací,“popisuje Michaela Koucká.
Šachta se osazuje do výkopu stanovené hloubky na vodorovný podklad se zhutněným podsypem, například kamenným. Připojí se kanalizace a jímka se obsype štěrkem. Jímka o velikosti dvou metrů krychlových stojí 12–15 tisíc korun. „Vsakovací šachtu je možné vystavět i z betonových skruží,“dává tip Michaela Koucká.
RÝHOVANÝ SVAH
Zasakováním lze též chránit svah před erozí. Na vrstevnici se vytvoří vsakovací průlehy či rýhy – příkopy s mantinelem, které zachytávají vodu. U rodinných domů je využití méně časté. „Jsou to mělká povrchová vsakovací zařízení se zatravněnou humusovou vrstvou. Správným návrhem nivelity travnatých ploch se může zachytit veškerá dešťová voda,“vysvětluje Michaela Koucká.
V průlehu se má voda držet jen krátce, jinak se omezí jeho vsakovací schopnosti a rostliny v něm mohou uhynout. „Proto se doporučuje, aby hloubka zadržené vody nepřesáhla 30 centimetrů. Sklon svahů průlehu by neměl být větší než 1:2,“počítá Michaela Koucká. filip.grygera@mfdnes.cz