Na světové úrovni

Paříž, Londýn, New York, Indie, Nový Zéland, Vietnam – žádná nabídka cestovní kanceláře, ale města a země patřící k životům Moniky a Michaela Whiteových, kteří si zrekonstruovali stoletý dům na pražském Břevnově. Do interiéru se viditelně promítly oblíben

Vrušném centru Prahy, kde turistická sezona trvá dvanáct měsíců, se moc dobře nebydlí. Manželé Whiteovi proto hledali klidnější adresu a velký byt s terasou, do něhož by se mohli přestěhovat se spoustou knih, obrazů a věcí. „Nebylo to snadné, v realitní nabídce převládala podkroví plná šikmin, na které nic nepověsíte,“vzpomíná Monika a dodává: „Nakonec to dopadlo jinak. Místo bytu jsme koupili činžovní vilu z roku 1914. Lokalita nás nadchla, je tu klid, nemusíme jezdit nikam na venkov, přitom je to pár stanic tramvají do centra. Když dneska někomu ukážu fotku před rekonstrukcí, nechápe, že se povedla taková proměna. Jediný člověk, který byl ze zchátralého stavu nadšený, byla moje maminka. Dům jí připomínal krásné toskánské ruiny.“

Původní počet bytů se přestavbou zredukoval z pěti na tři, dva z toho jsou na pronájem. Z horních dvou podlaží manželé udělali stošedesátimetrový duplex a naplnili tak svou představu o vzdušném světlém prostoru. Do nejvyššího podlaží umístili obývací pokoj s kuchyní a jídelnou, pracovnu a televizní pokoj. Dvě ložnice, dámskou a pánskou koupelnu, oddělené toalety pak o patro níž.

Velkou proměnou prošel také exteriér. Manželé nezapomněli zvelebit ani uliční předzahrádku, dostatečně zvětšili garáž. Nová francouzská okna na opačné straně domu spojila přízemí se slunnou zahradou. „Zachránili jsme na ní pár původních prvků, kupříkladu režnou cihlovou zídku a dřevěnou kůlnu, kterou Michael předělal na obytnou chatku s malou kuchyní. Když v sezoně ,vyrážíme na chatu‘, máme to jen pár kroků. Přežila tady i stará hrušeň, k níž jsme ale museli volat ,doktory‘,“vzpomíná Monika.