Matka paterčat: Nechali nás na holičkách

Paterčata Michael, Alex, Deniel, Martin a Terezka oslaví 2. června už čtvrté narozeniny. Jejich matka Alexandra Kiňová se po delší době odhodlala promluvit, aby MF DNES přiblížila těžkou situaci, v níž se její rodina kvůli daru ocitla. Úřad práce jí pozastavil sociální dávky.

„Nechali nás na holičkách. Mám doma šest hladových dětí a ani korunu rezervy,“podotýká sedmadvacetiletá žena.

Říkáte, že nemáte peníze. Jak je to možné? Vždyť na účtu máte přece těch více než 600 tisíc ze sbírky.

Sbírka byla určená výhradně pro paterčata. Koncem každého roku budu podávat na magistrát vyúčtování, za co peníze utrácím. Musím se držet původního účelu sbírky a nesmím platit nic, co by souviselo se mnou, otcem dětí ani starším synem Antoniem. I když jsou peníze na soukromém účtu, jsem povinna je vykazovat stejně jako kterákoliv organizace spravující veřejnou sbírku. Nemohu si s nimi dělat, co chci.

Například jimi zaplatit běžné výdaje domácnosti: potraviny pro osm lidí, pojištění na auto, telefon, internet, oděvy, obuv, léky a lékařská ošetření pro dva dospělé a staršího syna, naftu a jiné výdaje za auto, dopravu MHD, drogerii ani jiné věci do domácnosti.

Už jste něco utratila?

Lidé nám posílali ty peníze, aby nám pomohly, a ne zkomplikovaly život. Zatím jsem na ně nesáhla. Děti je budou nejvíc potřebovat, až nastoupí do školy. Když za každé dítě ročně utratím pouze deset tisíc, vystačí nám na dvanáct let. Počítám ale, že budeme muset za každého ve škole a za kroužky vydat daleko víc peněz, než se nasbíralo, takže vydrží asi o dost

kratší dobu. Co když se situaci s dávkami nepodaří vyřešit? To si vůbec nedokážu představit. Peníze ze sociálních dávek používáme hlavně na potraviny. Kdyby nepomohli kamarádi, známí a milovické Rodinné centrum, nevím, jak bychom přežili. Zrovna teď jsem byla přihlásit děti do školky. Víte, co všechno dětem musíme pořídit? To bude šílené. Jen si představte všechno pětkrát. Bačkory, gumáky, boty na ven… A totéž později do školy.

Jak teď vlastně žijete a jak zvládáte domácnost?

Potřebovala bych, aby měl den víc než 24 hodin. Kolikrát peru ještě o půl druhé v noci. Vařím pro osm lidí, peču, peru, umývám nádobí… Když jdeme na procházku, musí se zapojit třetí dospělý nebo náš starší syn, pět dětí nechytnete za ruku, čapnete jen dvě. Antonio chodí do druhé třídy a trochu se bojím, abych mu tím neukradla dětství. Strašně mě taky mrzí, že nemůžeme s dětmi vyjet na výlet, protože nemáme dost velké auto. Třeba k doktorovi je převážíme nadvakrát i natřikrát.

Kdo vám momentálně pomáhá?

Na pomoc v domácnosti k nám chodí denně na hodinku a půl dvě pečovatelky. Jedna třeba žehlí, druhá mi je k ruce, abych stihla uvařit. Na ně máme ale nárok jen do čtyř let dětí, čili ještě tento měsíc. S dětmi nám pomáhá už čtvrtým rokem Petra z Rodinného centra, ale jen na 20 hodin týdně a v prosinci už taky bude končit.

Co pak?

O prázdninách budeme fungovat tak jako teď o víkendech a o svátcích, čili musíme si poradit sami. Partnerovi končí rodičovská, od září nastupuje do práce a děti do školky.

Těší se tam?

Jsou to mazlíci a mají rádi společnost, takže jsou ve výhodě. Určitě si ve školce rychle zvyknou. Mají hudební nadání, strašně rádi tancujou a malujou. Jsou super a je to zázrak, že jsou všechny zdravé a šikovné. To je pro mě jako matku nejdůležitější. Myslím, že školka jim pomůže, aby se rozvíjely ještě víc.

Vy jste ale narození tolika dětí zdravotně odnesla.

To je pravda, je to následek porodu. Od narození dětí jsem prodělala teď už šestou operaci a ještě není konečná. Ale beru to tak, že raději půjdu k doktorům já, než abych to prožívala s nějakým děckem. Ničeho nelituju.