Zisky z vody už nepotečou do Francie

Zhruba dvě stě milionů korun ročně z vybraného vodného a stočného na většině území Ústeckého a Libereckého kraje nekončí v investicích do lepší kanalizace či vodovodů, ale ve Francii. Od roku 2020 by to mělo být minulostí.

Starostové obcí a měst v obou krajích míří k dohodě, která v roce 2020 povede k odchodu francouzské společnosti Veolia z vodárenského byznysu na severu Čech.

O zásobování vodou se na severu starají dvě propojené organizace – městům a obcím patří Severočeská vodárenská společnost (SVS), která vlastní vodovody, čističky odpadních vod a další vodárenskou infrastrukturu. O provoz se stará firma Severočeské vodovody a kanalizace (SčVaK) – v ní drží Veolia 50,1 procenta akcií a SVS 49,1 procenta.

Podle senátora Jiřího Voseckého, který byl v čele pracovní skupiny připravující varianty možného řešení zásobování vodou po roce 2020, jsou ve hře dvě varianty. „Obě končí tím, že voda bude zcela v českých rukou,“řekl Vosecký. Jakým způsobem, nechtěl uvést, SVS ještě seznamuje postupně obce s návrhy, které vybrala.

Vosecký současně připustil, že obě varianty počítají s tím, že SVS bude mít určité vstupní náklady, ať už na vykoupení podílu Veolie, nebo investice do nové firmy na provoz sítí. „Nebude to důvod ke zdražení vodného a stočného. Současně se nedá očekávat, že by voda zlevnila. „Musí se investovat do sítí více než dosud,“říká Vosecký.

Přechod plně do obecních rukou by měl znamenat přísun nejméně 200 milionů korun navíc ročně do rozpočtu na investice. Dosud SčVaK ročně vyplácí dividendy kolem 400 milionů korun, polovina z této sumy mizí do Francie. Loni však firma na základě dohody akcionářů dividendy zvýšila – vyprázdnila své fondy a rozdělila přes 1,5 miliardy korun, z toho 750 milionů skončilo ve Francii.

Vzor pro ostatní

Vosecký za návrat do českých rukou bojuje přes deset let. Model, který SVS vybírá, má podle něj výhodu, že se řeší dlouho dopředu. „Taháme za delší konec provazu než Veolia,“řekl Vosecký. Podle něj jsou vybrané varianty modelem, který by mohl být vzorem i pro další regiony.

O konci spolupráce s Veolií uvažují v Praze, kde však mají horší podmínky. Smlouva platí do roku 2028 a Veolia se k odchodu nemá.

„Pražské vodovody a kanalizace nejsou na prodej. Vyjednáváme s hlavním městem novou formu partnerského vztahu,“vyloučil prodej firmy mluvčí PVK Tomáš Mrázek. Na to pražští politici nehledí a i přes odpor Veolie s ní chtějí jednat. Jednou z možností jsou posudky, že smlouvy byly uzavřené s Veolií v rozporu s platnou legislativou.

Z návratu vody do českých rukou se stalo silné politické téma i kvůli tomu, že ročně z českého vodárenství na dividendách odtečou více než dvě miliardy korun. Celý obor si přitom stěžuje, že investice do sítí nestačí a kvůli tomu voda podražuje. Soukromé firmy na druhou stranu mohou být v hospodaření efektivnější než městské firmy.

Veolia může navíc přijít o byznys v dalším regionu – na Zlínsku. Vrchní soud loni na podzim zrušil platnost valné hromady firmy VaK Zlín, která umožnila vstup Veolie do vodního byznysu na Zlínsku.

Veolia podle ředitelky komunikace Marcely Dvořákové neuvažuje, že by odešla. „Nadnárodní firmy jsou v poslední době vystavené velkému neopodstatněnému politickému tlaku s účelem nasbírání politických bodů. Někteří by rádi viděli, aby Veolia odešla, to se však nestane. Naše smlouvy jsou delší než politické životy,“řekla Dvořáková.

Na dotaz, jak budou postupovat v případě SVS, neodpověděla. Podle předsedy dozorčí rady SVS Jiřího Kittnera je mezi SVS a Veolií podepsaná rámcová dohoda o výkupu podílu. „Veolia nadále bude v Česku předním hráčem na vodárenském a energetickém trhu a postupně i na trhu využití odpadů,“dodala Dvořáková.