Kdo se bojí Marine Le Penové

Nezdá se příliš pravděpodobné, že by v neděli druhé kolo francouzských prezidentských voleb vyhrála Marine Le Penová. Pokud vše dopadne dle očekávání, jistě se dočkáme velkých slov o zachráněné demokracii, vykřičníku proti populistům a hrázi proti nacionalistům. Ztělesněním této záchrany Evropy má být teflonový „centrista“Emmanuel Macron. Proti němu stojí „fašistka“Marine Le Penová, při jejímž vítězství bychom naopak slýchali silácká hesla o soumraku demokracie, krizi Evropy a úpadku svobody.

Představme si, co by reálně následovalo, pokud by se šéfka Národní fronty, která ztělesňuje zřejmě nejlépe hlas protestu proti současnému rozpoložení v Evropě, stala první francouzskou prezidentkou.

Předně bychom čelili bezprecedentní situaci, kdy v čele tří klíčových evropských zemí stojí ženy. I když Theresa Mayová, Angela Merkelová a Marine Le Penová zřejmě nesplňují sny současného feminismu. Zejména o Le Penové, přestože ona je zářným příkladem osobní emancipace, to platí dvojnásob. Ženy ve funkcích musí zastávat jiné názory než Le Penová, aby byly brány za skutečné ženy ve funkcích.

Marine Le Penová již oznámila, že premiérem jmenuje Nicolase Dupont-Aignana, podceňovaného politika a dlouholetého poslance. Další vládní pozice by zřejmě obsadili přední politici Národní fronty. Ve francouzské literatuře existuje celý subžánr, jehož autoři predikovali, jak bude vypadat vláda Le Penové po jejím vítězství. První vlna těchto románů a komiksů přišla před volbami v roce 2012, další před těmi letošními.

Podstatný bude výsledek parlamentních voleb, které se konají v červnu. Že by Národní fronta a její spojenci, například hnutí Dupont-Aignana, získali v Národním shromáždění většinu, je nepříliš pravděpodobné. Le Penová by musela kohabitovat – patrně s pravicovou většinou, jejímž lídrem se může stát třeba exprezident Sarkozy nebo expremiér Juppé. Ti by radikální rétoriku Le Penové, z níž se mnohým ježí vlasy hrůzou, jistě drželi ve standardních mezích.

Zadruhé, ani Le Penová se silnou parlamentní většinou v zádech nepředstavuje žádnou masivní destrukci – ani demokracie, ani státu. Naopak, ona chce stát výrazně posilovat. Pro chudé voliče a nižší sociální vrstvy její ekonomický a sociální program určitě udělá víc, než dokázali za posledních pět let socialisté nebo než by dokázal Macron. Takže co z toho bude? Pár radikálních výroků, něco slovní pyrotechniky a možná referendum o vystoupení z EU. Nedělní volby fakticky nejsou žádnou revoluční volbou, natožpak ohrožením demokracie.