Rockfield podruhé? Skoro
Kapela Chinaski na desce Není nám do pláče důstojně navazuje na předchozí album Rockfield. Místy svůj stín překračuje, ale zjevení se znovu nekoná.
Není nám do pláče, že můžeme v zahraničí natáčet, zpívají Chinaski v titulní a úvodní písni z nové desky. V pilotním singlu rovněž odcitovali řadu svých hitů, ale tím případná nostalgie končí.
Faktem je, že nahrávka, která dnes vychází, vznikala stejně jako Rockfield v zahraničních studiích a její většina opět s producentem Gregem Haverem, který měl na úspěchu minulého alba zásadní podíl. Tehdy, před dvěma a půl rokem, to bylo naprosté zjevení. Chinaski po tragické smrti bubeníka Pavla Grohmana a rozpačité desce Není na co čekat chytili druhý dech. A čistý poprockový Rockfield fungoval jako perfektně vyladěný celek, dokonce tak dobře, že jej kapela na všech následujících koncertech hrála prakticky píseň po písni od začátku do konce.
Milník na správné cestě
Zázrak znovuzrození, který Rockfield zdánlivě upadající kapele přinesl, se nyní neopakuje, jednoduše proto, že to Chinaski nepotřebují. Díky poslední desce chytli takový švunk, že z něj můžou těžit dodnes. Což neznamená, že by Není nám do pláče byla jen odvozenina. Je to svébytná nahrávka, která na Rockfield se vší logikou navazuje.
Chinaski si udrželi standard, který minule nastavili. Deska je rozhodně rozmanitější, ani zdaleka ne tak semknutá, ale to může mít rozdílná vysvětlení. Spíš než nahrávání ve čtyřech studiích na čtyřech kontinentech se na tom podepsala skutečnost, že kromě Havera jsou pod písněmi podepsáni ještě další dva producenti Stefan Skarbek (dělal na skladbách Tamaryšek a Řítím se do pekla) a Alex Davis (Venku je na nule).
Ale hlavně Chinaski byli vždycky kapelou více skladatelů, takže žádat jediný rukopis nelze. Pojítko v podobě nezaměnitelného zpěvu Michala Malátného však zůstává.
Není nám do pláče je beze všech pochybností asi nejrockovější nahrávkou, s níž Chinaski přišli. Hammondky, řízné kytary a valivý rytmus ve skladbě Záhada je vyloženě radost poslouchat. Zkreslené aparáty zdobí i Propan s butanem.
Nejdál v rockovém pojetí kapely ovšem zachází píseň Venku je na nule, která vychází spolu s deskou i jako druhý singl. Jestliže v případě Rockfieldu došel ocenění svěží a moderní poprockový zvuk, u téhle skladby je to silnými rockovými motivy podbarvený „velký pop“. Co se zvuku a dynamiky téhle skladby týká, snese srovnání máloco z tuzemské produkce.
Nechybí samozřejmě ani typické „chinaskovky“, jako Potkal jsem tě po letech či Pamatujte na má slova. Ale rockový nádech tou deskou prostě prostupuje.
Takže ne, Chinaski nenatočili druhý Rockfield. Naštěstí, protože opakovat sebe samého je k ničemu. Není nám do pláče je dalším milníkem na cestě. Dlužno dodat, že na cestě správné.