Klementinum skrývalo zdi ze 13. století

Archeologové našli v Klementinu další cenný doklad dávného osídlení lokality u vltavského břehu. Pod halou služeb, nejznámějším místem pro návštěvníky Národní knihovny, se našly části zdiva stavby ze 13. století. Mohla patřit ke středověkému dominikánskému klášteru.

Významné jsou podle nich i doklady staršího osídlení. Jsou jimi slitky barevných kovů i výrobních zařízení, které dokládají, že už ve 12. století na místě pracovali kovolitci.

Několik metrů pod podlahou také leží raně středověký hrob, který archeologové odkryli ve středu a který je už jedenáctým nalezeným v Klementinu. Někdejší jezuitská kolej je pokladnicí dokladů historického osídlení Prahy.

Jan Havrda z Národního památkového ústavu, který výzkum vede, uvedl, že bylo poměrně běžné, že se na místě pohřebiště po ukončení pohřbívání stavělo.

Sonda pod halou služeb měla ověřit předpokládané historické stavební konstrukce, které archeologové našli už před dvěma lety na hlavním nádvoří.

„Stavba se tu potvrdila, je to velmi mohutná zeď široká 1,50 metru, a je to tedy základ pro stavbu z 13. století, kterou dáváme do souvislosti s výstavbou dominikánského kláštera. Část té stavby, která mohla být později užívána jako škola, jsme odkryli už před kostelem sv. Klimenta v roce 2014,“uvedl. Klášter stál od 30. let 13. století v jižní části Klementina u dnešního kostela Nejsvětějšího Salvátora, v roce 1420 ho vypálili husité.

Základy kamenné stavby odkryli archeologové ve více než čtyřmetrové hloubce. „Stavba měla několik úrovní podlah, většinou byly z keramických dlaždic a byly z doby, kdy stavbu v 16. i v 17. století využívali jezuité. Přitom zvedli úroveň interiéru násypy,“říká Havrda. Podotýká, že v Klementinu a okolí je dnes terén až o pět metrů výše, než býval ve středověku; v jiných částech Prahy jde třeba jen o dva metry. (ČTK)