MF DNES

V bytě s ním žije cínová armáda

Jan Žufníček z Prahy vyrábí už 30 let cínové vojáčky. V jeho bytě jsou jich tisíce Stavební odbor Prahy 8 zahájil řízení o přívozu

- Jaroslava Šašková spolupraco­vnice MF DNES

„Dělám šachy, betlémy, vojáky, přívěsky, zbraně, děla. Poslední roky jsou mou srdeční záležitost­í rytíři,“popisuje cínař Jan Žufníček nad regály plnými cínových figurek. Vyrábí je už takřka třicet let a za tu dobu jich v jeho pražské dílně vznikly tisíce. Odlévá je do forem jako cínaři v 18. a 19. století.

S výrobou cínových panáčků začal po nehodě: Čerstvě dostudovan­ý inženýr při jednom ze svých horolezeck­ých výstupů spadl a velmi vážně si poranil hlavu. Psal se rok 1985, Praha žila spartakiád­ou a Žufníček přemýšlel na nemocniční­m lůžku, co bude dělat dál.

Již před úrazem chtěl vyrábět cínové nádobí, ale neměl čas. Tehdy se vše změnilo. „Abych se nenudil, začal jsem odlévat vojáčky,“vzpomíná. Do té doby přitom žádného cínového vojáčka na vlastní oči neviděl. První figurky vytvořil přibližně rok po úrazu. Žufníček je odlil do hliníkovýc­h forem, které mu přes inzerát pořídila jeho žena. Prototypy rozdal a pořídil si dalších 20 forem z Norimberku. Do třetice přikoupil ještě jednu dvacítku. Všechno to byly staré hliníkové formy z první republiky na vojáčky z první světové války. Nyní už si vyrábí formy z lukoprenu – silikonové­ho kaučuku z Kolína. „Stačilo, když mi někdo přinesl po tatínkovi figurku. Vyrobil jsem si z lukoprenu formu a odlil jsem figurek, kolik jsem chtěl,“vypráví Žufníček.

Zpočátku Žufníčkovi vojáčci nešli zrovna moc na odbyt. Na trzích byly u ostatních stánků fronty, jen u jeho ne. Ale vydržel. Teď už na podobné akce moc nejezdí a figurky prodává přes internet, případně v galeriích, na hradech a zámcích. Ročně na jejich výrobu spotřebuje přes 400 kilogramů cínové slitiny. Čistý cín je velmi křehký při odlití a navíc velmi drahý. Proto do něj přidává liteřinu – tiskařské olovo.

Rytíři i betlém

Největšími výrobky Jana Žufníčka jsou betlémové postavičky. Ty měří kolem 12 centimetrů. Rytíři mají devět centimetrů a vojáčci jsou ještě menší, zhruba kolem 52 milimetrů. Výroba jedné figurky mu zabere od deseti minut až po hodinu.

„Nejdřív je odliji, pak je musím opilovat, přihnout a naletovat třeba zbraně. Figurka rytíře mi trvá asi hodinu. Střelec s puškou je hotový i za 10 až 15 minut,“říká Žufníček. Obojí bez malování. Na to potřebuje dalších asi deset minut. Lepší je podle něj používat synteticko­u než akrylovou barvu, ta se stírá.

Většina cínových vojáčků z Žufníčkovy pražské dílny zachycuje armády převážně z 18. a 19. století. Z dvacátého století vyrábí příslušník­y armád z první světové války. „Ale dělal jsem třeba pro ministerst­vo obrany kolekci dvanácti vojáků nazvanou Armáda České republiky. Ta zahrnovala legie, první republiku, válku na Blízkém východě, Sovětský svaz a ze současnost­i byla i Hradní stráž,“vypráví. Po tomto souboru mu sice zůstaly lukoprenov­é formy, ale už je nepoužil. Lukoprenov­é formy totiž postupně degradují a musí se obnovovat. Na rozdíl od kovových, které vydrží řádově tisíce odlitků.

Zítra a pozítří mohou lidé Žufníčka s jeho vojáčky potkat na XV. hrnčířskýc­h trzích v Berouně. Na trzích nejčastěji vybírají figurky rodiče s malými dětmi. Sběratelé a dospělí raději nakupují přes internet, díky němuž jsou vojáčci dostupní po celé republice. Jednoho odběratele má Žufníček i ve Slovinsku.

V bytě má cínař vojáčky všude. „V pražském bytě je mám, kam se podívám. Všude leží cínoví vojáčci, protože je vyrábím doma. Řekl bych, že jich jsou až tisíce,“vypráví cínař a dodává, že někdy má chuť své cínové spolubydlí­cí vystěhovat. Zbavit se jich jednou provždy. Ale takové odhodlání netrvá věčně. Hodí se mu totiž každá figurka, i nepovedená. Takovou lze přetavit a materiál znovu použít.

Na dotaz, zda se poškozené figurky, třeba ty památeční po dědečkovi, dají opravit, odpovídá, že ano. „Je možné je sletovat. Ale když jsou malované nebo něco chybí, tak už to moc nejde. Navíc je to časově náročné,“tvrdí cínař, který i tak celý den tráví letováním – s páječkou v ruce. Přiznává, že má rád vůni pálící se kalafuny. Podle něj voní lépe než leckteré vonné tyčinky.

 ?? Foto: Tomáš Krist, MAFRA ?? Vojáci z cínu „Abych se nenudil, začal jsem odlévat vojáčky,“popisuje Jan Žufníček, jak se před třiceti lety po úrazu na horách dostal k výrobě figurek.
Foto: Tomáš Krist, MAFRA Vojáci z cínu „Abych se nenudil, začal jsem odlévat vojáčky,“popisuje Jan Žufníček, jak se před třiceti lety po úrazu na horách dostal k výrobě figurek.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia