Jsem zpátky, vážení! Plzeňskou pohádku už Vrba zažil. Co bude teď?
Na stole několikrát zašustily secvaknuté papíry, tři důležití muži se postupně naklonili k podpisům a bylo. Smlouva na tři roky hotová. Pavel Vrba se vrací. „Nepamatuju si, že bych někdy v životě vstoupil dvakrát do téže řeky, ale doufám, že tentokrát to známé rčení platit nebude,“prohlásil trenér.
Kdyby totiž řecko-latinská moudrost platila, Viktorii Plzeň by pravděpodobně žádná velká sláva nečekala.
Jednou už tu přece Vrba pracoval a byl z toho jackpot pro všechny. Dva ligové tituly, stamiliony vydělané v Lize mistrů, nekonečná fotbalová horečka, přestavěný stadion, evropská sláva. Klub, který byl téměř sto let nezajímavý, se rázem stal dravcem.
Kdo ten boom čekal, když Vrba do Plzně dorazil poprvé?
Psal se 7. říjen 2008. Málokdo ho znal, musel se představovat hráčům. Paní recepční ze stařičké arény vytočila číslo generálního ředitele: „Pane Šádku, je tady pan Vrba.“
„Jo? Už? Tak ať chvíli počká, já si pro něj přijdu.“Včera na něj netrpělivě čekal sál plný novinářů, tak nabito nebývalo ani po plzeňských zápasech Ligy mistrů. Několik internetových portálů vysílalo z tiskové konference přímý přenos.
Vrba se změnil. Nejen vizáží, neboť dorazil lehce zarostlý. Měl ostražitý pohled, většinu času vážnou tvář. Během angažmá u reprezentace pochopil, jak nepříjemná dokáže být kritika. Při půlroční štaci v ruské Machačkale poznal, jak se dělá fotbal ve skutečně velké zemi.
Už není všemi milovaný jako dřív, v Plzni má ovšem absolutní zastání.
„Už jsme zase kamarádi,“uculil se ředitel Šádek.
Když Vrba v listopadu 2013 utíkal k národnímu týmu, byl to dramatický odchod. Teď už Vrba znovu plánuje útok na Ligu mistrů: „Pro česká mužstva je to nejvzácnější soutěž, na kterou se dá dosáhnout. Všichni na to vzpomínáme a chtěli bychom to zažít znovu.“
Za prvního asistenta si vybral Dušana Fitzela, který jako někdejší manažer reprezentace neměl příliš zastánců, ale Vrba mu důvěřuje: „Mám rád lidi, kteří říkají pravdu do očí, i když někdy bolí.“Současní provizorní trenéři Bečka s Horváthem dojedou sezonu a buď budou pokračovat v roli asistentů, nebo jim klub nabídne jinou funkci. Rozhodně teď Plzeň bojuje o titul, a pokud vyhraje zbylé čtyři zápasy, bude znovu mistrem. Vrba zatím všechno pozoruje zpovzdáli.
Chtěl zůstat v cizině, nejlépe v Rusku. Netajil se tím, jenže žádná seriózní nabídka do konce dubna nepřilétla. A náhončí ze Sparty nakonec s díky odmítl. Chtěl jít tam, kde je doma, kde ho fanoušci obdivují, kde zná každý drn a kde si může určovat svou strategii.
„Kdybych nevěřil tomu, že to bude vypadat jako dřív, tak bych tady nebyl,“pravil. Teprve po čtvrthodině zahodil vážnou tvář, usmál se, prohodil ironickou poznámku.
„Rád bych, aby se na mě pan Šádek každé pondělí usmíval. To by znamenalo spokojenost,“obrátil se na klubového šéfa. V tu chvíli na konci sálu zmerčil trávníkáře Josefa Marcela, který sesedl z traktůrku a v montérkách si zašel (staro)nového trenéra poslechnout: „Musí být spokojený i támhle Pepa, abychom mu příliš neničili trávu. Těch úkolů mám prostě strašně moc.“
Prozatím bude Vrba fandit z tribuny, plánovat letní přípravu i změny v kádru. Nečeká se uragán, třicátníci Hubník, Limberský, Bakoš nebo Petržela by nejspíš měli zůstat: „Určitě nevyndáme šest hráčů ze základu ani nevyměníme celou jedenáctku.“Vrba seškrtá pár jmén z rozvětveného kádru, neboť je zvyklý pracovat zhruba s dvacítkou hráčů, které doplňuje o dorostence.
Když ředitel Šádek slyšel o škrtání, okamžitě si vzal slovo: „Dál bych to nerozváděl, ať kluky v kabině moc nevyplašíme.“
Tak co myslíte, jaký bude Vrbův krok do téže řeky?