PÁR OTÁZEK PRO BANKOVKOVY

Co si myslíte, že musíte o penězích naučit své děti?

František (1 000 Kč): Asi to, že peníze nejsou všechno, ale že je třeba na ně myslet, protože bez nich si člověk nekoupí, co potřebuje. Zároveň bych je učil, že je dobré mít nějakou rezervu pro případ nouze, ale zase že škudlit nemá smysl, protože žijeme jenom jednou a je potřeba si života také užívat. Jet třeba na dovolenou, kde nepočítám každou korunu.

Boženka (500 Kč): Jestli budu mít kluky, tak je naučím, že kdykoliv pozvou holku někam ven, útrata jde na jejich triko. A holky zase, že si mají pečlivě vybírat, s kým budou chodit ven. Měli jste jako děti pravidelné kapesné? Co jste si za ně kupovali?

Ámos (200 Kč): Vyrůstal jsem v domácnosti společně s babičkou, která mě celkem rozmazlovala. A když už byla hodně stará a dost zapomínala, byla v rozdávání neúprosná. Proto jsme doma vymysleli strategii: Aby babička měla radost, tak jsem peníze neodmítal, ale vzápětí jsem jí je dal zpět do peněženky. Tímto způsobem mi „dala“třeba i 40 tisíc měsíčně. Od patnácti jsem ale pravidelně chodil na brigády a většina peněz padla na oblečení a jiné legrace.

Naučili jste se při natáčení i vy něco nového?

Ema (2 000 Kč): V pořadu se setkávám neustále s něčím novým! Třeba, že stačí výpis z účtu, pokud chci něco reklamovat a platila jsem to kartou. Že nepotřebuji

doklad. Všude ho totiž po vás chtějí…

Karel (100 Kč): Konečně jsem pochopil termín RPSN a co je daň z přidané hodnoty. Ale nechtějte po mně bližší vysvětlení. Mohlo by se totiž ukázat, že si jen myslím, že jsem to pochopil.

Potkal vás někdy finanční kotrmelec?

Tomáš (5 000 Kč): Na ulici jsem podepsal smlouvu na kreditní kartu. Paní mě přesvědčila, že když ji nebudu používat (tu kartu), nebude mě to nic stát. Po dvou letech jsem musel zaplatit poplatek za vydání nově karty a znovu a znovu. Protože jsem nechtěl investovat čas do zdlouhavého procesu rušení karty, každé dva roky jsem platil za něco, co jsem nevyužíval.