V Alpách Čecha od Rakušana už nerozeznáte
Kvůli obavě z cest do vzdálených destinací k nám loni v létě přijel rekordní počet Čechů, říká ředitelka kanceláře rakouské turistiky v Česku.
Češi jsou v Rakousku vítáni nejen jako turisté, ale i jako pracovní posila v turistice. Podle ředitelky kanceláře rakouské turistiky v Česku Franky-Marie Kobenterové totiž máme s Rakušany společný smysl pro humor.
Rakousko je nejen pro Čechy symbol pro zimní dovolenou. Proč by tam měli jezdit v létě? Moře nemáte...
Moře nemáme, ale naše hory jsou trochu vyšší než ty české. Myslím, že Češi už si alpská panoramata, přírodu a vysokohorské túry opravdu zamilovali. Jezdí k nám také proto, aby si dokázali svoji fyzickou kondici, a mají, myslím právem, pověst nejvíce sportovně založeného národa v Evropě. Rádi se u nás v Alpách přes den trochu potrápí, aby si pak navečer zaplavali v teplé vodě jezer, pak si dali v klidu pivko či víno. A měli pocit, že udělali něco dobrého i pro svoji kondici. Díky dobré cyklistické infrastruktuře k nám nejen na trasy podél řek, ale i do hor jezdí stále více českých cyklistů.
Kolik Čechů k vám v létě jezdí?
Je jich stále více. Loni jsme poprvé překonali hranici jednoho milionu noclehů českých turistů, v zimě to bylo půldruhého milionu. Takže letní sezona se už pomalu vyrovnává zimní.
Češi stále vydělávají čtvrtinu nebo pětinu toho, co Rakušané. Nejsou pro vás pořád jen chudými příbuznými?
Ne. Naši čeští hosté přijíždějí velmi dobře vybaveni. Dávají spoustu peněz za super lyže, sportovní vybavení, kupují si drahé značkové oblečení. To platí, i pokud jde o cyklistiku. „Podívej, co to mají za vybavení,“říkají si o nich často Rakušané. A nejen to, když se Čech rozhodne věnovat nějakému sportu, tak se snaží, aby v něm byl co nejlepší. Také to se Rakušanům líbí.
Takže lze říci, že kola, lyže nebo boty na túry po horách už mají Češi stejné nebo lepší než Rakušané?
Myslím, že nepoznáte rozdíl, a občas je to opravdu tak, že Češi mají lepší vybavení než Rakušané.
A zbude Čechům na slušný hotel?
Velká část bydlí v apartmánech a tříhvězdičkových hotelích, ale už skoro pětina, osmnáct procent, nocuje ve čtyřhvězdičkových.
Tisíce Čechů také nacházejí práci v rakouské turistice. Jsou i tam oblíbení?
Češi, ale i Slováci nebo Maďaři jsou nám v porovnání s východními Němci, kterých je jako „gastarbeiterů“u nás také hodně, mentálně daleko blíž. České nebo slovenské servírky či vrchní k hostům přistupují s jakousi lehkostí a humorem, což se nám u východních Němců nedaří docílit. Humor, který je součástí naší rakouské, středoevropské mentality, Němcům chybí. Vzhledem k tomu, že v rakouské gastronomii dnes pracuje skoro sto padesát tisíc Němců, tak to je problém pro rakouskou turistiku. Pokud jde o Čechy, v gastronomii jich není tak moc, méně než Slováků, ale mnohem více jich můžete potkat mezi instruktory zimních sportů.
Vy jste vedla dlouhé roky zastoupení rakouské turistiky v Polsku. Jaký je rozdíl mezi českými a polskými turisty?
Poláci jsou takoví více impulzivní, nebo řekněme rozhazovační. Když jedou na dovolenou, tak si sice stanoví rozpočet, ale nedělá jim problém ho dvojnásobně překročit. A pak, když se vrátí z dovolené, mají z toho kocovinu. Prostě, když si dají večeři, Češi si objednají jednu lahev vína, ale Poláci klidně dvě nebo tři. Poláci jsou také jako turisté mnohem větší individualisté. Češi jezdí stále velice často s cestovními kancelářemi, zatímco Poláci si to sami najdou na internetu a jedou po vlastní ose.
Česko se začíná orientovat na čínské turisty. Rakousko už s nimi má více zkušeností. Nejsou víc problémem než přínosem?
Neřekla bych, že jsou s nimi problémy. Číňané u nás především „shopují“, všude, kde se dá, kupují značkové zboží. A čínské cestovní kanceláře dokážou vyjednat velice nízké ceny v hotelích. Číňané k nám už také začínají jezdit lyžovat do Alp. Za deset patnáct let v tom může být obrovský potenciál. Pokud se rozhodnou, že budou lyžařskou velmocí, budou mít brzy i lyžařské hvězdy a bude jich u nás opravdu hodně.
Číňané vám také úplně okopírovali vaši chloubu, alpský Hallstatt, který si postavili ve své domovině. Nevadí vám to?
Ne. Originál je vždy lepší než kopie. Kolega, který čínský Hallstatt navštívil, navíc říkal, že když tam přijel, tak mu od počátku něco nesedělo. A pak zjistil, že Číňané udělali zrcadlovou kopii a že je všechno obráceně. No a jezero a Alpy také u čínského Hallstattu nemají. Navíc je to pro nás bezplatná reklama. Má to jen jeden problém, Hallstatt, který se pro Číňany stal povinnou zastávkou při dovolených v našem regionu, je pro ně jen krátkou zastávkou – na jedno selfie. Vyskočí z autobusu, udělají fotku a jedou dál. Maximálně si koupí suvenýr nebo colu.
Turistika je v Rakousku skvěle fungujícím, téměř průmyslovým odvětvím, které státu přináší mnohem více peněz než ve srovnatelném Česku. Jak se vám to podařilo?
Má to dlouhou tradici, velký rozvoj nastal především po druhé světové válce. Daří se nám Rakousko dobře propagovat, ukazovat světu to, co můžeme nabídnout. Velkou výhodou také je, že Rakušané jsou přirozeně pohostinní. Turistika se také stala záchranným kruhem pro lidi, kteří žili v původně chudých horských regionech země. Mohli totiž zůstat ve svých domovech a nestěhovat se ze svého údolí do měst za prací. Turistika dnes produkuje šestnáct procent výkonu rakouské ekonomiky a dává obživu nejméně desetině obyvatelstva.
Do Rakouska a Švédska přišlo loni a předloni v porovnání s počtem obyvatel nejvíce uprchlíků v rámci Evropské unie. Mělo to vliv na turistiku?
Ne, nemělo. Pokud jde o české turisty, ti se loni místo k moři do Turecka nebo Egypta vydali radši do Rakouska. A také do Maďarska, na Slovensko, dokonce i do Polska k moři. Takže pro nás to byla loni velmi dobrá turistická sezona.
Pokud jde o uprchlíky, píše se často o problémech, které má se zvládnutím loňské migrační vlny Německo nebo Švédsko. O Rakousku se v této souvislosti skoro nic neříká. Znamená to, že jste to zvládli lépe?
Každá mince má dvě strany. Na začátku migrační vlny Rakousko ukázalo otevřenost a spousta lidí běžencům pomáhala, protože byli přesvědčeni, že jim je třeba pomoci. Ale už při loňských prezidentských volbách, které se pak musely opakovat, se ukázalo, že rakouská společnost je rozdělená. Že je tu sice liberální, vůči světu otevřená část společnosti, která neodpírá pomoc běžencům, ale že je tu i druhá polovina, která by to udělala nejraději tak jako Viktor Orbán v Maďarsku. Kolem Rakouska by nejraději postavila zeď. Tato dělicí čára prochází už mezi voliči středových stran a třetina Rakušanů je navíc připravena volit krajní pravici. A pod tímto tlakem ustupují v otázce migrace i levicoví politici.
Který region Rakouska zvládl uprchlickou vlnu nejlépe?
Klíčové je naučit lidi jazyk, na to se vynakládá obrovské úsilí. Musíme je učit i mnoho jiných věcí, někdy od počátku, jako malé děti. Třeba to, že je třeba si vážit žen. Integraci slušně zvládá Vídeň, kde je uprchlíků nejvíce. Ale nejlépe se daří situaci řešit v alpském Vorarlbersku. Integrace tam probíhá ve vsích a městečkách, ve společenství kolem tamních farností, kde s ním pomáhají obyčejní lidé. To se ukázalo jako dobrý model.
Vorarlberk, o kterém jste mluvila, je lyžařský region. Myslíte si, že už příští sezonu tam budeme moci potkat Syřany na lyžích?
Nevím, jestli to půjde tak rychle. Ale jako obsluhu v restauracích už je asi potkáte. Protože práce je základ integrace. I v tom je Vorarlberk napřed. Tamní lidé jsou pragmatici, vědí, že uprchlíci už tu jsou a je potřeba se s tím popasovat. A udělat to tak, aby se nám i jim žilo dobře.