Umělé nohy, skleněné oči i první sluchadla
Krupobití pruských dělostřeleckých kulí a granátů bušilo před 260 lety po prohrané bitvě u Štěrbohol v květnu 1757 do zdí pražských měst. Vojensky také přišel naposledy vhod prstenec městských hradeb.
Na jaře před 260 lety 75 tisíc Pražanů spolu s asi 40 tisíci vojáky rakouských regimentů prožívalo perné chvilky. Na město během několika týdnů dopadlo 60 tisíc koulí, 22 tisíc granátů a 550 zápalných střel. „Intenzivní ostřelování poničilo 880 domů, potlučena byla i katedrála sv. Víta,“popsal boj o Prahu historik Josef Svátek. Poškozen byl též komplex augustiniánského kláštera na Karlově. Na něj dopadlo až 800 koulí. Utrpěla i Prašná brána, Dům U Zlatého jednorožce či rotunda sv. Martina na Vyšehradě. Dělová koule je zde zazděna dodnes. Těžké škody utrpěla také obora Hvězda, kde se nacházel hlavní stan pruského krále Fridricha II.
Sklenářka, Pankrácká pláň a další dominantní body v okolí hradeb se proměnily v základnu dělostřeleckých baterií obléhatelů. Prusům se podařilo dobýt i Vítkov. „Vrch hájil prapor chorvatských hraničářů. Přesila je donutila ustoupit do města,“popsal situaci historik Pavel Bělina. Rakouské armádě se ale podařilo udržet strategickou Letnou.
Obránci města údery vraceli. Syn padlého rakouského generála Maxmiliana Browna vedl úspěšný výpad
Dát za něco ruku do ohně nebo vzít nohy na ramena. V reklamním spotu Národního technického muzea (NTM) se nejedná o metafory, ale o reálné skutky.
Věty totiž pronesli paralympionik Jiří Ježek nebo handicapovaný závodník na kole Richard Štěpánek, kterým plnohodnotný život umožňují umělé končetiny. Spot tak láká na velkou výstavu Národního technického muzea Člověk v náhradách aneb technika slouží medicíně. Ta dnes začíná a potrvá deset měsíců. Ukáže především historii, současnost a budoucnost protetické
Praha se v obležení ocitla bezprostředně poté, co 6. května 1757 u Štěrbohol utichla jedna z největších bitev sedmileté války mezi Prusy a armádou české královny Marie Terezie. K hlavnímu městu království tehdy od severu přitáhly armády „dědičného nepřítele“habsburské
V Národním technickém muzeu dnes začíná výstava Člověk v náhradách aneb technika slouží medicíně
medicíny, ale i další techniku, která pomáhá lidem kompenzovat jejich tělesné nedostatky. Na výstavě se kromě pracovníků muzea podílela také Karlova univerzita a Národní lékařská knihovna a její Zdravotnické muzeum.
„Jsou to desítky až stovky předmětů. Například kardiostimulátory, neurostimulátory, inzulinové pumpy. Mému srdci nejbližší je třeba dialyzační technika – na výstavě máme dva nejmodernější dialyzační přístroje. Jsem velmi rád, že se nám je podařilo získat,“říká komisař výstavy Hynek Stříteský. Generální ředitel NTM Karel Ksandr pak připomíná přenosný rentgen z roku 1945 nebo barokomoru z plzeňské fakultní nemocnice.
Stěžejní je však sbírka protetiky. „Mluví se o protetickém palci či o skleněných očích ze starověkého Egypta. Tehdy však ještě náhrady nepomáhaly živým lidem. Doplňovaly se do hrobky,“uvádí spoluautor výstavy Šimon Krýsl ze Zdravotnického muzea s tím, že velký rozvoj oboru přišel v 16. století. „Vždy však dostupnost protetiky závisela na finančních možnostech pacienta. Známe úžasné železné ruce s pohyblivými prsty nebo nohy, které umožňovaly nositeli jezdit na koni. Na to však dosáhla jen nejvyšší vrstva společnosti,“upozorňuje Krýsl a dodává, že ostatní si mohli dovolit tak maximálně dřevěnou nohu.
„Těch se v Evropě dochovalo asi šest a všechny jsou v italských muzeích. V naší výstavě jsou nejstaršími exponáty umělé protézy z první poloviny 19. století, kdy se začaly poprvé vyrábět. Ze stejného období máme také sluchadla Wolffsohn, což byla velmi významná chirurgickonástrojářská firma z Vídně,“pokračuje Krýsl. Současnost však s historií nemá společné jen to, že jsou protézy pro většinu lidí příliš drahé. Stejně silné jsou podle Krýsla i předsudky. „Ve středověku však byla definice normality daleko širší než dnes. Teď máme jasně stanovená estetická pravidla, jak by měl člověk vypadat. Tehdy mělo mnoho lidí hrby, byli slepí, měli poškozené končetiny,“říká Krýsl. Podle něj to však neznamená, že by středověcí lidé byli vůči ostatním tolerantnější. „Myslím, že byli netolerantní v jiných ohledech než v tom, jak má vypadat lidské tělo,“uzavírá Krýsl.