Nesboova Žízeň podává směs krve s citronem

Ne že by bývalý alkoholik Harry Hole vůbec neměl chuť na panáka, ale dokáže zůstat střízlivý, přednáší na policejní akademii a žije celkem spokojený manželský život s Ráchel, které slíbil, že vyšetřování vražd je pro něj minulost. Nehodlá se k němu vrátit ani poté, co je v Oslu zavražděno několik mladých žen, které si hledaly náhodné partnery na internetové seznamce. Jenže jeho duchovní otec Jo Nesbo rozhodl jinak: v románu Žízeň, jedenáctém v sérii o nekonvenčním norském detektivovi, se k té prokleté a nebezpečné práci vrátit musí.

Všechny klady

Donutí ho k tomu silně nechutný vrchní policejní náčelník Bellman, kterému se naskýtá šance stát se ministrem spravedlnosti a k tomu potřebuje mít rychle vyřešený případ bestiálních vražd spojených s pitím krve obětí. Takže Harryho vydírá: buď se bude na vyšetřování podílet, nebo prozradí drogovou minulost Harryho nevlastního syna Olega, což by znamenalo konec jeho studií na policejní akademii. Harrymu nezbývá než se vydat po stopě, která vede do minulosti. Je opět skvělý a formu neztratil.

Je nezbytné konstatovat, že Jo Nesbo v Žízni snad ještě vygradoval všechny klady, které mu získaly přízeň milionů fanoušků severských detektivek: výborný styl místy až s jedovatým humorem či precizní charakteristika postav od šéfky pátrací skupiny Katrin včetně jejích milostných trablů přes bulvární novinářku a zkorumpovaného policistu až po poněkud zneuznaného psychologa, který je přesvědčen, že vrah je postižen vzácnou poruchou – vampyrismem.

Brutální, ale strhující

A především tu je sám děj, unikátní a napínavý až k nepřečkání a plný psychologických fíglů, zvratů a chytáků na čtenáře. Jméno zabijáka odhalí Nesbo poměrně brzy, Harry s ním měl už co do činění, ale jak ho dostat? Harry díky svým neobvyklým metodám uspěje, ale nebyl by to Nesbo, aby si v závěru nedovolil další past – a zřejmě tak pootevřel dveře k dalšímu Harryho dobrodružství. Žízeň, kterou v překladu Kateřiny Krištůfkové vydalo nakladatelství Kniha Zlín, rozhodně není čtení pro slabé povahy. Je samozřejmě výborná, ale občas tak brutální, že se člověku zvedne žaludek, když si třeba představí nápoj z lidské krve ochucený citronem.

Nicméně stojí za to znechucení spolknout a ten strhující román číst dál.

Jenom možná ne před spaním.