Jak nastavit hlavu na titul
Co loni pomohlo Leicesteru k fotbalové senzaci? A jak těžký je poslední krok pro české týmy?
Byla to senzace, jaká se možná už nebude opakovat. Na stadionu fotbalového Leicesteru se na začátku května 2016 slavil anglický titul, přímo na trávníku zpíval slavný tenorista Andrea Bocelli.
I po roce si určitě vybavíte jména těch, kteří pohádku režírovali. Vardy, Mahriz, Schmeichel... A co takhle Ken Way?
Ne, tohohle chlapíka znát nebudete. Přitom historická sláva nese i jeho výrazný podpis – v klubu pracoval jako mentální trenér.
Už to neplatí, po prvním zápase nové sezony musel skončit. Teď jezdí po světě a v květnu přednášel trenérům i v Praze.
Proč už v Leicesteru nejste ?
To bych taky rád věděl! Zavolal mi ředitel klubu a povídá: Kene, už tě nepotřebujeme. Mám ve fotbale dost kontaktů, takže práci asi brzy seženu: ať už v Premier League, ve druhé nebo třetí lize. Ale rád bych pochopil, co se stalo, protože se přece říká, že vítězný tým se nemění. Mrzí mě, že v mém případě se tohle pravidlo porušilo.
S hráči jste problémy neměl?
Vůbec. Mám pořád uložené dojemné zprávy, které mi posílali, když jsme se loučili. Stali se z nás kamarádi, jsme dál v kontaktu. Pracoval jsem i v jiných klubech, kde byla super parta, ale nikdy jsem nezažil to, co v Leicesteru. Obránce Christian Fuchs to řekl přesně: Byli jsme kamarádi, kteří se šli na hřiště bavit. A o tom to je. Užívat si život!
Takže platí, že Leicester dovedl k titulu týmový duch?
Rozhodně. To, jakou si ti kluci užili srandu, jak ke všemu přistupovali týmově, kamarádsky... Všichni drželi spolu, hráči i trenéři. A pozor: Premier League sice vyhrál tým vedený Ranierim, ale tohle byla práce bývalého trenéra Nigela Pearsona. Pod ním jsme jen tak tak unikli sestupu, byli jsme na tom výsledkově fakt mizerně, ale nálada byla pořád skvělá. Nigel se totiž o hráče pořád zajímal, kabinu měl dokonale zvládnutou.
Jak to dokázal?
Všechno začíná výběrem hráčů. A pak nastupuje psychologie, kde mluvíme o dvou faktorech: dokonalá soudržnost a schopnost plnit cíle. Druhá část fungovala v Leicesteru vždycky, ale naprosto klíčová je ta první. Těším se do kabiny? Vycházím dobře se spoluhráči? Zajdu s nimi po zápase na pivko nebo na večeři? Tímhle byl ten tým naprosto výjimečný.
Tomu jste napomáhal i vy. Co jste přesně měl za úkol?
Pracoval jsem s hráči z áčka a juniorky, ale mohli za mnou chodit i lidé z realizačního týmu a kdokoli z klubu, kdo měl potíže.
Takže jste s nimi řešil třeba i trable v osobním životě?
To víte, že se taky objevily. Nemluvím přímo o Leicesteru, ale v minulosti se mi stalo, že jsem s někým probíral třeba problémy s gamblingem. Nebo ve vztazích, v rodině.
S tím za vámi hráči chodili sami?
Moc rád bych řekl, že to tak bylo. Ale mnohem častěji jsem problém objevil já. Nebo za mnou přišel trenér a povídá: Kene, tenhle kluk má potíže, promluv s ním.
Co jste řešil nejčastěji?
Je dost hráčů, kteří celou sezonu den co den tvrdě makají na tréninku, ale o víkendu nehrají. Když jsou v téhle pozici dlouho, logicky jsou zklamaní, naštvaní, ovlivňuje je to. Třeba i doma řeknou: přijďte se podívat, zítra bych mohl hrát! Rodina přijde, jenže ten kluk to prosedí na lavičce. To se těžko kouše.
Jak mu můžete pomoct?
Vracím mu sebevědomí. Řeknu mu: Podívej se na hráče, který ti zabírá místo. V čem jsi lepší? V čem je lepší on? A co musíš udělat, abys ho předčil? Vždycky se snažím ho přimět, aby na tréninku zabral ještě víc. Když dlouho dře a nepřináší to výsledky, začne to vzdávat. To z něj musím dostat.
Kdo byl pro vás v Leicesteru mentálně nejsilnější hráč?
Krásná otázka... Ze spousty různých důvodů bych řekl, že Wes Morgan, kapitán. Fantastický člověk. Úžasný je i jeho parťák, další stoper Robert Huth. No a určitě Šindži Okazaki! Wow... S ním jsem nikdy nemusel nic řešit, je jako stroj.
Co Jamie Vardy? S ním bylo asi víc práce, ne?
Hm. Jamie je, jak my říkáme v Anglii, „one-off“. Jedinečný, neopakovatelný. Pravý bojovník! A je ohromně důležité, aby v sobě tuhle bojovnost udržel. Když nebude dřít, tým bude trpět. Jeho přístup má obří význam pro celý Leicester.
Proč měl v nové sezoně tým najednou problémy a kouč Ranieri musel skončit?
To těžko můžu říct, já tam byl jen při prvním zápase. V novinách se psalo o revoltě hráčů, ale tomu absolutně nevěřím. Claudio je gentleman a já jeho i kluky znám moc dobře na to, abych věděl, že je to nesmysl.
A současný trenér Craig Shakespeare? On tým probral.
Shaky je jako lepidlo, které drží tým pohromadě. Úžasný člověk, srandista, pořád dobře naladěný. Když přijdou těžké časy, prohodí něco vtipného, co odlehčí atmosféru. Jsem nadšený, že kluci jsou pod jeho vedením zpátky ve formě.
Mohou se někdy v budoucnu aspoň přiblížit minulé sezoně?
Rád bych tomu věřil. Kdyby se tabulka počítala jen od chvíle, kdy tým převzal Shaky, určitě by byli hodně vysoko. Ale když se podíváte na hodnotu hráčů, Leicester je v porovnání s Chelsea, City, United a dalšími pořád malý klub.
„V Leicesteru spolu drželi hráči i trenéři.“Ken Way, mentální kouč