Místo, které přitahuje smrt

Více čtěte na str. 3

Václav Janouš, Artur Janoušek reportéři MF DNES

Na každou stranu je vidět kilometr daleko. Už když vlak vjede na železný železniční most přes Labe, řinčí tak, že se na dálku nedá přeslechnout.

Rovnější a přehlednější úsek železniční trati než okolo Mlékojed u Neratovic budete v okolí těžko hledat. Zároveň je to nejtragičtější úsek za poslední měsíc v zemi. Nejprve zde spáchaly sebevraždu dvě šestnáctileté dívky, pak muž a nyní další, devatenáctiletá dívka.

„Nechápu to. Vlaky tu jezdí pomalu, houkají. Houkaly už i před těmi sebevraždami. Musí se těm lidem něco pohnout v hlavě,“říká žena u domku na dohled od kolejí.

Vlaky tudy projíždějí každých patnáct minut. Trať vede přes Mlékojedy napříč kolonií chatek a chalup. Metr od ní se klikatí cyklostezka, jež pohodlně křižuje koleje podjezdem, který tu stojí od roku 1991 a ústí do borovicového háje. Podle psychologů nemusí být náhoda, když se krátce po jedné sebevraždě rozhodne pro stejnou smrt někdo další. „Máme na to odborný termín, říká se tomu psychická infekce,“ říká psycholog Karel Humhal. „Počátkem 70. let byly podobné případy v Kolíně, kde se lidé vrhali pod vlak. Zabývala se tím dokonce nějaká instituce a došlo se k závěru, že člověk, který přemýšlí o sebevraždě, se skutečně může inspirovat místem i způsobem provedení,“vysvětluje Humhal.

Devatenáctiletá Tereza vstoupila na koleje na stejném místě jako v dubnu dvě studentky. Minula improvizovaný pomníček, který připomíná dubnovou tragédii šestnáctiletých dívek Růženky a Veroniky. Svíčky jsou vyhořelé, vzkazy z kamenů spláchl déšť.