V ANO nemáme lidi
C o nevidět by měl poslanec ANO Ivan Pilný zavítat na Pražský hrad, aby ho prezident Miloš Zeman jmenoval novým ministrem financí. A může to být pikantní setkání. „Asi bych to teď – když k panu prezidentovi půjdu – neměl zdůrazňovat, ale já jsem pana Zemana nevolil,“říká mimo jiné Pilný, na něhož Babiš ukázal, aby ho ve vládě nahradil.
Ještě začátkem tohoto týdne jste na otázky, zda budete ministrem, odpovídal, že nemáte zájem. Čím vás Andrej Babiš přesvědčil?
Přesvědčil mě v podstatě dvěma argumenty. Jednak důvěrou, že to zvládnu. A jednak tím, že nejsou lidi.
Stačilo tak málo?
Prosil jsem ho, ať si najde někoho lepšího. Je fakt, že jsem ty nabídky odmítal. Ale teď je jiná situace, lidi chodí do ulic a vytváří se tady spousta zběsilých variant, je tak asi potřeba mít trochu odpovědnosti. Dostal jsem asi tři hodiny na rozmyšlenou a během nich jsem se rozhodl, že to vezmu.
Hospodářským novinám jste však ještě v pondělí řekl: Když něčemu nerozumím, tak to nedělám.
Říkal jsem dvě věty. První byla, že ty nabídky odmítám, ale že žádná taková ani nepřišla. Což byla v té době pravda. A druhá byla ta vámi zmiňovaná, ale ten názor jsem změnil. Pocit odpovědnosti je jedna věc. Dělat ministra je taky manažerská funkce a těmi jsem si v minulosti prošel. Dělat rozpočet mě neděsí, protože dělat rozpočet Billu Gatesovi nebo Steveovi Balmerovi (šéfové Microsoftu) nebyla žádná hračka. A spoléhám na to, že můj předchůdce tam má tým, na který se můžu spolehnout.
Do voleb zbývá pět měsíců. Lze vůbec udělat víc než připravit rozpočet?
Ne, že lze, ale musí se udělat víc. Jsou tady otevřené kauzy jako elektrárny v Turecku, Diag Human, je potřeba se začít zásadněji stavět k výstavbě dalšího jaderného bloku. Měli jsme tady bod, který se týkal pocitu některých firem, že je šikanuje Finanční správa, to je potřeba taky prověřit.
Ve Sněmovně občas budíte dojem solitéra. Dlouhodobě jste kritizoval třeba novou podobu občanských průkazů, nepodpořili vás ani z ANO. Nebude to pro ministra problém?
V politice se mi podařilo zachovat si určitou identitu a zdravý rozum. Můj první projev ve Sněmovně byl, že Bůh nebo příroda nás stvořili s dvěma konci a že bychom k myšlení měli používat občas ten správný. Co jsem dělal s občankami nebo jindy, bylo jen věcí zdravého rozumu. Většinou převážilo politikaření, ale pro mě je důležité, že ty ostrůvky pozitivní deviace narůstaly.
Narůstají i v hnutí ANO? Před časem jste kritizoval, že vaši kolegové se na nic neptají, nemají žádný názor, jsou tam jen pro své ambice.
Nevím, jestli jsem kritizoval své kolegy v poslaneckém klubu. Asi ne, protože se skládá z univerzitních profesorů, lékařů, právníků, podnikatelů, kteří za sebou mají obrovské zkušenosti. Když se podívám na složení klubu a srovnám to třeba se sociální demokracií, je úplně někde jinde. Tam se téměř o ničem nemáte s kým bavit.
Tu kritiku jste ale směřoval k delegátům na sjezdu, kteří reprezentují členskou základnu hnutí.
To je něco jiného. Když jsme měli dvouprocentní preference, tak jsme nikoho nezajímali. Teď, když vedeme o parník, lidí s ambicemi a málo zkušenostmi, co chtějí využít toho výtahu k moci, přibývá. Je to velmi nepříjemné a je to bolest každé strany. A my už jsme standardní politická strana.
Neříkejte. Od vašich spolustraníků stále slyším: Ne my, to ty tradiční strany.
V tomto smyslu jsme tradiční politická strana. A možná je to ještě horší, protože jsme na špici toho pelotonu.
V minulosti jste neúspěšně kandidoval na místopředsedu ANO, vniveč vyšly také vaše ambice být jedničkou hnutí pro letošní volby v Královéhradeckém kraji. Neměl jste chuť s tím seknout?
Na pozici místopředsedy jsem vždycky kandidoval, abych mohl vystoupit na sněmu. Ambice vést hnutí jsem nikdy neměl...
Copak nejde vystoupit na sněmu bez toho, aby člověk kandidoval do vedení?
Dostanete nějaký prostor, kde můžete vyjádřit svůj názor a je to poměrně slyšet. Ale ambice vstupovat do nějakých stranických struktur v hnutí nemám. Druhá věc je, že v královéhradeckém ANO se právě stala ta situace, že ambice spolustraníků převažovaly. Proto tam kandidovat nebudu. Ale budu kandidovat jako lídr na Vysočině.
Nevšiml jsem si, že byste někdy měl nějaké vazby k Vysočině.
Vysočinu mám rád. Mám tam mnoho přátel, jezdil jsem tam na houby a na kole, miluji Telč, mám tam jednu oblíbenou galerii, přednášel jsem tam.
Ale váš domácí kraj to není.
Nevím, co je můj domácí kraj. Většinu života jsem prožil v Praze, ale teď bydlím 30 kilometrů od ní a je to už Středočeský kraj. V Hradci mě mrzelo jenom to, že jsem tam začal spoustu projektů, které teď bohužel musím opustit.
Co se tam mezi vámi vlastně stalo?
Nechci to rozebírat. Lidé z předsednictva měli prostě pocit, že jim tam příliš mnoho lidí zabírá špici kandidátky.
Není problém v tom, že ANO takto tahá králíky z klobouku? Je potřeba někam umístit Ivana Pilného, tak vás dají na Vysočinu, Dana Ťoka zase do Karlových Varů, Karlu Šlechtovou do Plzně…
No, nemáme ministra financí, tak tam dáme Pilného. Můžete klidně pokračovat. Nejsou lidi.
Co vás vůbec přivedlo do hnutí ANO?
Byly mi strašně sympatické první zásady, které hlásalo. Předtím jsem byl v pidistraničce Občané.cz, kterou jsem spoluzakládal. Měla stejné záměry, ale neměla peníze. Navíc se to pak docela slušně rozhádalo s naším lídrem, takže to nevyšlo. Ale začal jsem se o politiku zajímat, potkal jsem se s Andrejem Babišem. Vůbec jsem ovšem neuvažoval o tom, že bych do politiky přímo vstupoval. To až když mi volala Věra Jourová a pak Andrej Babiš a požádali mě, abych vedl kandidátku v Hradci.
O vás se všeobecně ví, že jste byl ředitelem českého Microsoftu, Telecomu. Ale v životopise vůbec neuvádíte, co jste dělal před rokem 1989. Proč?
Nepovažoval jsem za nutné se o tom zmiňovat. Dostudoval jsem, oženil se, měl jsem děti, už na průmyslovce mě uchvátily počítače, takže jsem asi pět let pracoval ve výzkumném ústavu matematických strojů. Pak jsem šel do podniku, který měl různá jména, ale byly to vždycky počítače. Tam jsem zastával různé funkce, až po tu skleněnou střechu, na kterou jsem narazil, když jsem nechtěl vstoupit do partaje.
Takže jste nikdy nebyl členem KSČ?
Nikdy. A vůbec mě to ani nenapadlo. Nechodil jsem na prvomájové manifestace, nechodil jsem volit.
Jak by se vám zamlouvalo, kdyby ANO po volbách sestavilo menšinovou vládu za podpory KSČM?
V tom případě opouštím Sněmovnu. Přes to nejede vlak.
Že bude ANO sestavovat vládu, je podle průzkumů dost pravděpodobné. S kým má jít do koalice?
To jsou teď čisté spekulace. Přál bych si jen, abychom vyhráli o parník a těch potenciálních partnerů bylo co nejméně. Jsem orientován spíš doprava – i když tady ve Sněmovně žádnou pravici nevidím.
A co ODS? Šéf vašeho poslaneckého klubu Jaroslav Faltýnek říkal, že by si to s ní dokázal představit.
To by musela ODS skutečně velmi razantně vstát z mrtvých. Mně by se to osobně líbilo. Konečně, ODS jsem dlouhodobě před všemi těmi aférami volil. Ale nejsem si jist, že by nám stačily hlasy na většinu.
Hned po sněmovních volbách přijde na řadu také téma prezidenta. Bude mít vaši podporu Miloš Zeman?
Asi bych to teď – když k panu prezidentovi půjdu – neměl zdůrazňovat, ale já jsem pana Zemana nevolil.
Volil jste Karla Schwarzenberga?
Ano. Ale proti Zemanovi, ne že by to byl můj třeskutý favorit.
A volil byste proti Zemanovi i teď?
Kdybych si měl kandidáta vybrat z těch stávajících, byl by to určitě pan Drahoš. Osobně ho znám, je to velmi kvalitní člověk, konečně bychom měli skutečně důstojného prezidenta.
ANO ale zatím vypadá, že má blíž k Zemanovi. Mělo by podpořit Drahoše?
Nejsem si jistý. ANO je taky spletenec všeho možného. Předseda našeho poslaneckého klubu, pan Faltýnek, je bývalý sociální demokrat, i když jsem mu to teď na narozeninách odpustil – a ten volil Zemana. Je tam diverzifikace názorů, nejsme v tom sjednocení. Osobně jsem byl příznivcem, abychom postavili svého kandidáta, ale to se zřejmě nestane.
Není to jen taktické vyčkávání do voleb, aby prezident Zeman pověřil vašeho předsedu Babiše sestavením vlády, a pak najednou vytáhnete svého kandidáta?
To dost dobře nejde. Navazuje to na sebe tak těsně, že to asi nelze.
Kdybyste si tedy měl tipnout, koho ANO nakonec podpoří?
Podle mého názoru nikdo takový nebude, respektive, ANO nepodpoří nějakého kandidáta jednotně.
Teď, když vedeme o parník, lidí s ambicemi a málo zkušenostmi, co chtějí využít toho výtahu k moci, přibývá. Je to velmi nepříjemné a je to bolest každé strany.