Trumpa zmáčknou vyšetřovatelé
Nemusí se nic přihodit, ale protože v kampani se často lidé chovají jako utržení z řetězu, jelikož ještě necítí svěrací kazajku odpovědnosti úřadu, a o Trumpově týmu to možná platí dvojnásob, lze očekávat, že něco může být vyplaveno.
Nemusí to být nic zásadního, ale šikovně vyloženo to může způsobit díru jako v Titaniku.
Stačí si připomenout, jaké potíže si nadělali někteří Trumpovi lidé „utajením“kontaktu s ruským velvyslancem, protože neuvedli, že s ním stáli všem na očích ve skupince na republikánském sjezdu. Fakticky o nic nešlo, technicky vzato a šikovně ošetřeno se z toho však stalo totéž, jako by se scházeli v temné uličce s šéfem KGB.
Trump musí očekávat škody. I kdyby vše skončilo dobře a prezident byl očištěn, stigma v duchu „někdejší sprostý podezřelý“se na něm bude držet dál a vždy se hodí v politickém boji. Příkladem je aférka posledních dnů, postavená na rok starém výroku republikánského kongresmana Kevina McCarthyho,
že „Trumpa musí platit Putin“, který teď jeho autor označil za vtip. Přesto se z ní stala událost, jako by sděloval svůj zásadní závěr.
Dobře to vystihuje americkou hysterii a posedlost „ruskou spojkou“. Opozice a velká část médií dílem zřejmě opravdu věří, že Trump svou kampaň koordinoval s Rusy, dílem to pragmaticky používají jako šňůru, na níž postupně škrtí Trumpovo prezidentství.
Věci eskalovaly v posledním týdnu. Nejdříve Trump zbavil funkce šéfa FBI Jamese Comeyho, což bylo jeho protivníky vysvětleno jako špatně zastřený pokus zarazit vyšetřování „ruské spojky“, když už mu vyšetřování začínalo údajně dýchat na záda. Potom přišlo obvinění, že vyzradil ruskému ministru Lavrovovi přísně tajnou informaci, přestože ji média tiskla před dvěma měsíci. Pak Comey zveřejnil, že od něj Trump žádal, aby zastavil vyšetřování exporadce pro národní bezpečnost Michaela Flynna kvůli údajným kontaktům s Rusy.
Vyvrcholilo to tím, že se Trumpova vláda sama rozhodla zřídit post speciálního vyšetřovatele, čímž na sebe v podstatě sama namířila odjištěnou zbraň. Jmenoval ho náměstek ministra spravedlnosti. Mimochodem, měl by to udělat přímo ministr, ale i on byl loni při republikánském sjezdu součástí skupinky kolem ruského velvyslance, tudíž má na krku kontakt s Rusem a musí se držet úplně stranou.
Šetření neznamená, že došlo ke zločinu, uvedlo ministerstvo, jen chce, aby měly USA jasno.
Jenže část má jasno už dopředu.
Proč to udělali?
Rozhodnutí jmenovat speciálního vyšetřovatele je otevřeným okénkem do duše Bílého domu.
Zaprvé: nepřímo tak přiznává, že situace je vážnější, než se prezident tváří.
Zadruhé: vsází žetony na jedno číslo a věří, že to dobře dopadne. Je to přiznání, že škodí současný stav, kdy se administrativa pomalu otáčí ve víru nedoložených tvrzení a nejasných obvinění.
Zatřetí: pokouší se o osvědčený politický tah, totiž útěk vpřed. Je o něco lepší, aby vyšetřování vedl vyšetřovatel jmenovaný vládou, než aby podobnou vyšetřovací komisi jmenoval Kongres. To by byla skutečná marketingová zkáza. Je pořád lepší, aby Bílý dům sám zahájil vyšetřování sebe sama, protože to vypadá, že se chce očistit. Kdyby ho zahájil Kongres, působilo by to jednoznačně jako snaha usvědčit pachatele.
Trump je v těžké defenzivě. Tím, kdo pálí, je druhá strana. Ta vytváří jasný dojem, jak se věci mají, přestože nikdo neví, jak to skutečně je. Zpravodajství velmi často stojí na vodě, je přehnané a bezvýznamnosti jsou vydávány za zásadní informace, jež mají dokazovat, že celé pojetí, jak se o věci píše, je pravdivé.
Na druhé straně Trump a jeho lidé svou lehkomyslností nahrávají často na smeč.
Výsledkem je, že struna, na níž se samospádem škrtí prezident, škrtí i Ameriku. Je sevřena zásadní politickou krizí, v níž velkou roli hraje touha po revanši za volební porážku. To Trumpovu administrativu připravuje o síly i čas. Normální fungování vlády je omezeno, což snižuje její výsledky. A to se taky počítá, protože volební kampaň vypukne už za tři a půl roku.