BÍLÝM DĚTEM NEŘÍKEJTE

1. PSSST, TO SE NEŘÍKÁ! Ďábel se skrývá v detailech. Tím denapříklad tailem je přehnaná reakce. Malé bílé dítě v dopravním prostředprocházce, ku, na v samoobsluze spontánně vykřikne: „Mami, čerPřípadně: noch!” „Proč je ten pán tak černý?” Častá reakce rodiče je, že dítě okřikne: „Psst, to se neříká” a vrhne omluvný úsměv na dotyčného pána. Rodič to myslí dobře, ale reakcí na slovlastně vo černoch dítě učí, že jde o nadávku. Mnohem lepší je říct: „Ano, ten pán je černý, protože se narodil v Africe. Tak jako ty jsi bílý, protože ses narodil tady.” Doma se pak můžete k situaci vrátit a vysvětlit potomkovi, že kodruhé mentovat není slušné, ať už je někdo černý, tlustý, nebo blonďatý. 2. NO JO, CO OD NĚJ MŮŽEŠ ČEKAT Dítě nenese zodpovědnost za celé etnikum, ke kterému patří!

Před svými dětmi nikdy nezevšeobecňujte, protonemůže že Zuzanka za to, že její rodirána na dělá do v bytě kravál nebo její matka ani otec nikdy nepracovali. 3. NA BARVĚ PLETI NEZÁLEŽÍ, DŮLEŽITÁ JE DUŠE Hm. Kdyby nám to bylo opravdu jedno, tak o tom prostě nemluvíme. Řečmi o své rasové toleranci se před dítětem vlastně chlubíme, jak jsme pokrokoví. Ideální stav je, když k jiné barvě pleti přistupujeme stejně jako k zrzavým vlasům nebo zeleným očím. 4. NA ČERNOŠKU (ASIATKU, ROMKU) JE TA TVOJE SPOLUŽAČKA MOC HEZKÁ. Krása je relativní pojem. Nikdo se nelíbí všem.

Máme právo na to, že nám někdo připadá hezký a jiný ošklivý. Děti bychom ale měli učit, že evropský pohled na krásu není jediným měřítkem. BONUS NAVÍC Mezi zásady slušného chování patří nikoho nepokrytě neokukovat. Lidově řečeno nečumět. To se týká jak potomků populárních osobností, tak dětí černých, obézních či postižených. Zkuste dítěti vysvětlit, jak by se cítilo, kdyby na něj někdo zíral a nahlas ho komentoval.