„JINÝM“DĚTEM NEŘÍKEJTE

1. RESPEKT V DĚTSKÉM KOLEKTIVU SI MUSÍŠ VYDOBÝT!

Nemusíš! Zakázaná věta, kterou by opět nemělo slyšet žádné dítě, jež vyrasou, bočuje – ať hmotností, výškou, čímkoliv. Odlišnost je součást života. Máme na ni právo. Děti bývají kruté a dokážou „slabé“jedince instinktivně vylučovat. Jenže s tímhle způsobem jednání se nerodí, na začátku předsudky netrpí a jde o rodičovské i pedagogické selhání. Předsudkům učí děti výhradně dospělí.

2. JSI KRÁSNÁ SVÝM ZPŮSOBEM.

Hlavně v pubertě nechtějí být holky jiné a krásné svým způsobem. Chtějí být jen krásné!

To, že o ně nějaký konkrétní spolužák nemá zájem, nemusí mít s rasismem nic společného. Prostě se mu nelíbí, protože není jeho typ.

3. TAK SI HO NEVŠÍMEJ.

Povznes se nad to. Dítě by mělo vědět, že se s každým trápením může svěřit. To, že mu někdo ze spolužáků nadává do cigošů nebo rákosníků, je pro něj v osmi letech stejně bolestné a traumatizující jako pro dospělého vyhazov z práce nebo hrozba exekuce. V rodičích potřebuje mít oporu a radu u nich hledá především ve chvílích, kdy je v úzkých. Rodič by si v žádném případě neměl alibisticky říct: „Ať se naučí, že je život těžký. Se mnou se taky nikdo nemazal.” Naopak by měl okamžitě situaci řešit. Zajít do školy, promluvit si s rodiči útočníka, nenechat to být! Děti by měly odmalička vidět, že zlu se nesmí pasivně ustupovat, i když ne vždy zvítězíme.