Gejši vyrazily do ulic. Začal největší festival v Tokiu

zálivu, v němž Opatija leží. Velkorysý komplex v neoklasicistním slohu vznikl za pouhých deset měsíců, což byl i tehdy důvod k obdivu.

Rozkvět turistiky mohl začít. Opatija se postupně „vybavila“řadou hotelů, luxusních soukromých vil a rezidencí aristokracie i korunovaných hlav Evropy. V roce 1889 získala Opatija oficiální status přímořských lázní a díky svému mimořádně

V té době byla Opatija nejoblíbenějšími přímořskými lázněmi v Rakousku-Uhersku, mondénním lázeňským městem, kde si dávaly dostaveníčko nejvýznamnější osobnosti evropského politického, společenského a kulturního života. S oblibou sem jezdíval rakousko-uherský císař František Josef I., německý císař Vilém II., švédsko-norský král Oskar II., rumunský král Carol i ruská velkoknížata.

Dnes už samozřejmě letní pobyty levnější nejsou. Přestože Opatija zůstává místem, kam často přijíždějí bohatí a mocní, v okolí je dost ubytování i pro běžné turisty. Dodnes se Opatiji říká „první dáma cestovního ruchu na Jadranu“či „jadranská Nizza“. Koneckonců to vše je dnes zaznamenáno ve zdejším Muzeu turistiky, vůbec prvním v Chorvatsku. Nachází se, samozřejmě, ve vile Angiolina.

Asi nejviditelnější připomínkou toho, že tu kdysi bývala jen malá vesnička, je dnes nenápadný kostel svatého Jakuba hned vedle Angioliny. Zhruba od 15. století si ho zde vystavěli benediktinští mniši.

„Už tu nejsou – traduje se, že příchod turistů duševně nezvládli,“tvrdí mi místní průvodce.