Hráčům chyběl pohyb. Ptám se proč?
Česká hokejová reprezentace pět let čeká na medaili z mistrovství světa. Oslovili jsme dva trenéry, kteří dovedli národní tým k cenným kovům – Aloise Hadamczika a Vladimíra Růžičku. Posledním trenérem, který dovedl české hokejisty k medaili na světovém ša
Anton Zelenko reportér MF DNES
Děláme z hokeje velkou vědu. Vzpomeňme, jak to bylo dříve, když na střídačce stáli trenér a dva asistenti a ti měli jednotný názor. Dnes máme u týmu spoustu lidí, nefunguje to. Mluvíme na hráče anglicky, používáme mikrofony. Takové věci nám podle mě vůbec nesedí. Chceme hrát moderní hokej, ale ten já neznám. Znám jenom hokej. Buď vyhrajete, nebo prohrajete.
Takové trendy se dnes kopírují zejména od realizačních týmů v Severní Americe...
V tom je ale ten problém. Nehrajeme podle toho, jaký máme tým, ale tak, jak bychom si přáli hrát. Měli jsme razit to, na co jsme skutečně měli. Neříkám, že musíme prosazovat vyloženě defenzivní styl. Ale také nemůžeme hrát otevřeně proti soupeřům, kteří jsou výrazně silnější než my. Vždyť jak jsme hráli v Kolíně v roce 2010? Vybojovali jsme zlato, ale základ byl v propracované defenzivě. Vokounem v brance počínaje a obránci konče. Systém hry se musí podřídit vítězství.
Takže nevidíte přínos v širokém trenérském štábu, v tomto případě složeném z bývalých reprezentantů?
Nemůžu hodnotit kvalitu jednotlivých trenérů, to mi nenáleží. Ale jak jsem řekl, bohatě by stačilo mít asistenta, trenéra brankářů a videokouče. Protože čím víc hlav, tím víc zmatků. My chceme kopírovat něco z Kanady, jenže nikdy nebudeme hrát jako ona. Jsem toho názoru, že my jsme Češi, jsme Evropané, a musíme prosazovat svůj evropský styl. A nehrát si na Kanadu. Měli bychom se vrátit zpět k systému, který vychoval Jágry, Straky, Patery, Šlégry a další. Cpeme do hokeje spoustu moderních metod, nepřeberné množství kondičních trenérů a poradců. Ale hokej je dávno vymyšlená hra, jen my z něj děláme mnohem větší vědu, než je. Takový přístup se nám nevyplácí ani na reprezentační úrovni, ani na té klubové. Jen se podívejte na letošní fiasko Sparty v play-off extraligy.
Před čtvrtfinále se přitom začaly množit optimistické předpovědi...
Ten tým bohužel neměl tvář, ale to je práce pro ty, kteří jsou u týmu. Média se ho sice snažila podržet, vyzvedávala se parta, společné večeře a podobně. Ale kromě toho z něj nic moc dobrého cítit nebylo, tým neměl jiskru. Přitom jsme co do jmen asi lepší tým momentálně poskládat nemohli.
Potěšili vás svým výkonem alespoň někteří hráči?
Samozřejmě bych se takto ostře nevyjadřoval, kdybych si myslel, že jsme jako tým hráli dobře. Kdo si zaslouží pochvalu, jsou Pavel Francouz a Radko Gudas. Mile mě překvapil také Robin Hanzl. Naopak mě zklamalo, že nebruslilo celé mužstvo. V takovém případě bych se zamyslel jako trenér sám nad sebou. A pokusil se s tím něco udělat ve správný čas.
Byly posily z NHL pro český tým přínosem?
U kluků z NHL se vždy řekne, že musí být kvalitní, protože hrají v nejlepší soutěži světa. Jenže tohle mužstvo nemělo pohyb. Já se ptám proč? Kdyby byl problém ve dvou hráčích, je to pouze o nich. Ale když nemaká celé mužstvo, tak leží zodpovědnost na trenérovi. On řídí načasování formy, což při letošních zmatcích nefungovalo.
Co se bude dít dál?
Slavomír Lener (šéftrenér hokejového svazu) by se nad sebou měl zamyslet. Pod jeho vedením nejde hokej nahoru, měl by to položit. Umí zařídit soustředění a turnaj v Kanadě, ale to je tak všechno. Jinak ty metody a věčné změny v systému soutěží nefungují.