Nový život čísla DUL3X6

Kajínka vítaly u brány věznice davy fanoušků

Zatne svaly, až mu vystoupí žíly na krku. Na chvíli se zastaví. Přesně uprostřed špalíru policistů a bachařů, dva metry od brány věznice v Rýnovicích. Čtyři poslední kroky ho po třiadvaceti letech dělí od vytoužené svobody. V zamřížovaných oknech cel mu závidí desítky vězňů. Poslední zeď, do které Jiří Kajínek narazí, jsou novináři a fanoušci.

„Jirko, vítej venku. Strašně tě chci obejmout,“vrhne se starší žena na nejznámějšího českého vězně.

On stojí spíš strnule, chvílemi to sice vypadá, že tvář přemůžou emoce, ale vždy je potlačí. Za ty roky je „sešněrován“vězeňským drilem.

Je patnáct minut před druhou odpoledne a Jiřímu Kajínkovi začíná úplně nový život. „Tento den jsem si mnohokrát představoval tak, že půjdu z věznice, půjdu pěšky sám a nikdo tam nebude. Představoval jsem si, že si to užiju, že v tom bude ta svoboda,“líčil novinářům Kajínek.

Prezident před dvěma týdny milost Kajínkovi slíbil, ale vězeň musel čekat až do včerejška do půl dvanácté, kdy prezident Miloš Zeman milost podepsal.

V tu chvíli vyjela z Pražského hradu černá Škoda Superb s rozhodnutím. Po sedmdesáti minutách projíždí branou věznice v Rýnovicích. Na zadní sedačce sedí soudkyně jabloneckého soudu a v ruce třímá desky. „Právě začínají procesní úkony, vězeň si přebírá osobní věci, doklady a finanční hotovost, kterou si za 23 let naspořil,“vysvětluje mluvčí věznice Monika Králová.

V půl druhé soudkyně odjíždí a zdáli už je slyšet křik spoluvězňů z oken. Kajínek jde přes dvůr.

Vězeň s číslem DUL3X6 je volný.

Přítelkyně nepřijela

„Věřila jsem od začátku, že se to podaří, že je nevinný. Odseděl si už sakra dost,“popisovala jedna z přihlížejících žen a mobilem v ruce si natáčela Kajínkovy první kroky na svobodě. „Jsem rád, že jsem mohl vidět jeho spokojený výraz, když prošel branou,“pochvaloval si zase muž, který k věznici chodil poslední týden den co den.

Spoluvězňům Kajínka v Rýnovické věznici ale bude pár věcí připomínat nadále. „Televize, rádio, PlayStation, oblečení, jídlo, hygiena, knihy... To vše jsem tam rozdal ostatním,“vysvětluje před branou Kajínek, který vyšel s šusťákovou bundou v ruce, oblečen v teplácích a křiklavě zeleném tílku Adidas.

„Snad vás to nepohoršuje, že jsem takhle nalehko,“poprvé se usmál a začíná vyprávět, jak mu milost sliboval už prezident Václav Havel a později i Václav Klaus.

„To je absolutní nesmysl. Václav Havel o milosti nikdy neuvažoval. Nikdy,“odmítl Kajínkovo tvrzení jeho bývalý mluvčí Ladislav Špaček.

Zatímco na Kajínka před věznicí čekalo na dvacet novinářských štábů a zhruba padesátka fanoušků, naopak jeho nejbližší chyběli.

Tedy sestra z Kraskova na Chrudimsku či přítelkyně z jižní Moravy, jejíž identitu Kajínek dosud tajil. MF DNES zjistila, že jde o psycholožku z Brna, která je s Kajínkem roky v kontaktu. „Už týden tady v ordinaci není, čekali jsme, že se právě sebrala a jela na něj čekat před věznici,“krčil rameny lékař ze sousední ordinace.

Radši umřu na svobodě

Do Rýnovic nepřijela ani Marie Černá, žena, u které se v roce 2000 po svém útěku z věznice Mírov Kajínek skrýval. Manželka jednoho z „orlických vrahů“Ludvíka Černého zvaného Čtverák dokonce o byt na sídlišti Velká Ohrada v Praze v Kurzově ulici v květnu 2003 přišla. Podle soudu jej její manžel v roce 1993 získal podvodem.

Jiří Kajínek má však jasno, kam půjde. „Mnoho let poslouchám, jestli mi není náhodou lépe ve vězení. Že v tom vězení mě aspoň nikdo nezabije a že přijdu na svobodu a tady mě hned zlikvidují. Já na to vždycky odpovídám, že radši umřu na svobodě, než abych živořil v tom vězení,“řekl Kajínek. Místo však neprozradil. „Proč by ale lidé měli vědět, kde budu bydlet?“