Jsme v pasti a neskončí to dobře
Další krvavý útok muslimského atentátníka, tentokrát v Manchesteru, si vyžádal přes dvacet mrtvých. Opět se vrší patetické řeči.
Došlo k tomu na koncertě americké zpěvačky Ariany Grande. Kromě mrtvých jsou přes čtyři desítky raněných a bylo velkým štěstím, že v nastalé panice tisíců prchajících nebyl nikdo ušlapán. Celebrity popu celého světa jsou v šoku a můžeme jim tentokrát věřit, vždyť je ohrožen jejich byznys.
A další kondolence politiků, další slavnostní řeči o nepřijatelnosti teroru, další silácké ujišťování, že budou posíleny antiteroristické bezpečnostní služby a nezměníme svůj životní styl. Samozřejmě, že se změní – bezpečnostní kontroly omezí masové koncertní vystoupení a sportovní utkání po celém světě tak jako ve Francii a jak právě ohlásil Singapur, kde má vystoupit anglická zpěvačka Britney Spears.
Britská vláda suspendovala předvolební kampaň, ministři zodpovědných resortů a odborníci na bezpečnost mimořádně zasedají a londýnský starosta Sadiq Khan povolal další strážníky, světe, div se, do ulic hlavního města. Policie zjistila totožnost osamělého teroristy a nepochybuje, že brzy dopadne jeho pomahače, útok byl, zdá se, plánován dlouho dopředu.
Uklidňovat veřejnost patří k povinnosti politiků, přestože dobře vědí, že jsou vůči takzvaným osamělým vlkům bezmocní, a nezbývá jim než hrát alespoň divadlo, neboť pořádek a ochrana občanů je základní smysl existence státu.
Po každém dalším masakru však nepochybně budou i tolerantní a ledově klidní Angličané, nemluvě o mnohem vznětlivějších národech v Evropě, požadovat zásadnější diskusi o islámu. S politickou korektností a útokem proti islamofobii si politici, připraveni po každém neštěstí zdůrazňovat hrozbu radikální interpretace Koránu, prostě nevystačí. Zdravý rozum většinové společnosti má zkušenost, že od komunit hinduistů, buddhistů a taoistů či jiných věr jí žádné nebezpečí nehrozí. Diplomatické rozlišování mezi islamisty a běžnými muslimy ji nezajímá, dobře ví, že i ti osamělí vlci džihádu jsou inspirováni sektářskou vizí Koránu a Hadís (návodem chování) a muslimská obec, do níž se většinou již v hostinské zemi rodičů narodili, je podle průzkumů snad více než z poloviny odsoudit ani nedokáže. Ostatně i ona považuje islám za nadřazený zvyklostem, ústavě a politice státu, který je tak hostinně přijal.
Co s tím, jestliže je problémem islám, a nikoli pouze islamismus? Jistěže nelze islám čili náboženskou svobodu zakázat, lze však ze země, a to bez ohledu na občanství muslimské hlasatele násilí, rasismu, netolerance a požadavku uzákonit muslimské právo šaría, vyhánět. A především rozlišovat a nepřijímat další.
A tady leží jádro problému. Dnešní politické náboženství humanismu a jednotného lidstva zaštítěné lidskými právy (neplést s lidskostí, tolerancí a etikou), uzákoněné Evropskou unií a vyznávané snad většinou Evropanů, nedovoluje, abychom si imigranty vybírali podle náboženství.
A politická elita v Evropě stále věří na otevřenou společnost otevřených hranic, jako by chtěla vyměnit staré národy kontinentu. Tato politika dobře neskončí.