To by tak hrálo, aby učitelé mohli hodnotit své žáky!

Od chvíle, kdy maturanti napsali slohové práce, uplynulo už hodně času. Hodnocení prací prováděné centrálními hodnotiteli nabírá zpoždění, ředitelům, učitelům i studentům už tečou nervy, ale Cermat, neboli Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání, ústy svého ředitele Jiřího Zíky tvrdí, že o nic nejde.

Senátor Jiří Růžička, jinak ředitel gymnázia Jana Keplera, velmi distingovaný pán, na Facebooku říká: „Sociální sítě nevnímám jako místo vybíjení nejnižších pudů, ale tady mě napadají ty největší sprosťárny.“A pak z plna hrdla zakleje.

Jak vypadají výsledky prací, u kterých už známe výsledek? Žáci ve slohu jindy průměrní mají lepší známky, žáci jindy výborní mají známky horší. Učitel, který žáky učil, nemá šanci se k jejich pracím dostat, vše je pečlivě utajeno. Jak je vůbec možné, že učitelé nemohou opravovat práce svých žáků?

Cermat to zdůvodnil tím, že ti, kteří je až do letoška opravovali podle nařízených tabulek, byli málo přísní a fungoval tam takzvaný sociální efekt, jak tomu říká ředitel Zíka. Na hranici propadnutí raději dávali studentům o bod více, aby uspěli. Dnes podle statistických analýz víme, že důvod k opravování centrálními hodnotiteli nebyl. Šlo jen o velmi málo prací, u nichž k něčemu takovému došlo. Navíc se ukázalo, že stejně postupovali také hodnotitelé Cermatu. Zíka odhadoval, že neúspěšnost letos stoupne o deset procentních bodů. Nakonec se zvýšila jen o 2,3 procentního bodu. „Hodnotitelé jsou lidé, a pokud najdou šanci maturantovi přidat bod, tak mu ho přidají. A já s tím počítám,“říká. Tak proč se vlastně hodnocení přesunulo do centra?

Byla jsem před lety na jedné senátní debatě o státní maturitě, organizoval ji ještě tehdejší ministr Marcel Chládek. Pozval si různé experty, mezi jinými i bývalého ministra Vopěnku. Ten bedlivě pozoroval klání učitelů, kteří obhajovali Cermat, a učitelů, kteří se snažili dobrat nějakého systému. A pak řekl, že je mu smutno z toho, jak velkou nedůvěru má ministerstvo školství k učitelům v terénu.

Myslím, že o to jde dnes nejvíce. Vysokoškolsky vzdělaní učitelé, kteří učí mnoho let, pro ministerstvo nic neznamenají. Nikdo z těch, kteří se věcně a slušně ozývají, není vzat na milost, ba naopak.

Milí učitelé, nenastal už čas, abychom se ozvali ve jménu svých žáků?