Tah Stramaccionim

Polemika: Fotbalová Sparta se rozhodla pro trenéra z Itálie. Dělá správně?

ANO David Čermák reportér MF DNES

Zkuste si představit vážně nemocného pacienta.

Trpí roky, jeho stav se nelepší, spíš dál chřadne.

Všechny klasické způsoby léčby už vyčerpal, nic nezabírá. Co mu zbývá? Vyzkoušet alternativní metodu. Neprobádanou, neozkoušenou, nákladnou. Ale s lákavou vidinou, že může zabrat a ulevit.

Tím pacientem je teď fotbalová Sparta a léčitelem má být Andrea Stramaccioni.

A je potřeba šéfy z Letné ocenit za to, že zvolili odvážné řešení, které – slovy klasika – „zatím nemá v Česku vybudovanou tradici“.

Mohli dál přehrabovat v malém českém regálu, ale věděli, že v něm by teď ideálního kandidáta nenašli. Proto se rozhlédli jinde, byť s rizikem, že zboží, na které narazí, koupí draze a bez záruky.

Jistě – se Stramaccionim Sparta riskuje. Ital bude brát 40 milionů za rok a kromě mládeže Interu si nikde nesáhl na úspěch – to vás musí zarazit. Ale znáte okolnosti?

Inter převzal bez zkušeností, navíc v době, kdy zabředl do hluboké krize. Ani mazáci Mancini a Mazzarri si pak s týmem nevěděli rady.

V Udine dostal za úkol zachránit ligu – to splnil. Skončil proto, že do týmu podle přání klubových bossů netlačil mladé hráče. Ale s těmi se o udržení hraje těžko.

Panathinaikos? O. K., tohle angažmá vážně nevyšlo, ale v Řecku, kde se nálada fanoušků, hráčů i lidí ve vedení mění každou hodinu, se také nepracuje snadno.

I když to tak může na první vypadat, nevěřte tomu, že Sparta střílí úplně od boku. Má jasno v tom, že už nechce trenéra, který bude svázán zatuchlým českým prostředím. Rozhodla se, že chce mladého, neokoukaného kouče plného energie, který dokáže razit vlastní představy a přinést nové pohledy. Je to tak správně. Ale s jednou podmínkou: je třeba nezastavit se v polovině cesty. Přínos italského elegána nesmí spočívat jen v tom, že bude bavit novináře hláškami a oslňovat módní policii padnoucími obleky.

Musí dostat šanci sám ukázat na lidi, se kterými chce, či nechce pracovat – od hráčů přes asistenty až po lékaře nebo tlumočníka.

Musí cítit zodpovědnost, ale zároveň dostat podporu a čas. Jen pak může mít tahle léčba smysl.

NE Jan Palička reportér MF DNES

Není to rezolutní NE.

Ale přinejmenším SPÍŠ NE je to určitě.

Na jednu stranu je fajn, že se Sparta pouští do dobrodružství s cizincem. Přestala věřit, že ve stokrát prohledaném českém rybníčku najde trenéra, který mužstvo vyvede z letitých a silných rozpaků. Když totiž nejbohatší klub v zemi hraje Ligu mistrů naposledy v roce 2005, mělo by se prásknout do stolu a alespoň něco zkusit.

Ovšem s italským štramákem Stramaccionim? Pozor, to nebudí velkou důvěru. Kde Sparta nabyla přesvědčení, že zrovna Stramaccioni je ten pravý? Poznal to majitel Křetínský za pár hodin, když mu vystudovaný právník horlivě vyprávěl, jak by se chtěl ve Spartě prezentovat a proč se mužstvo dlouhodobě nedokáže prosadit? Byla to láska na první pohled? Uvěřil Křetínský italské škole natolik, že ji musel prosadit za každou cenu? Pokud ano, spíš si měl vybrat pardála Franceska Guidolina, o kterém se taky uvažovalo. Guidolinovy týmy obvykle předvádějí pohledný fotbal – s podřadnou Vicenzou vyhrál Italský pohár, dvakrát dostal Udine do Ligy mistrů, podceňované Palermo dotáhl do Evropské ligy a před šesti lety ho zvolili nejlepším trenérem Itálie.

Jestli se Sparta chtěla předvést jako průkopník, má za odvahu palec nahoru, ale promyslela si ten tah do posledního detailu? Mimochodem, zatímco pomazané hlavy dumaly nad Stramaccionim, zlínský stoper Jugas jim pomalu utekl do Slavie... I to o něčem svědčí.

Stramaccioni za sebou nemá žádné průkazné výsledky, to zaprvé.

Určitě si přivede vlastní realizační tým, který bude potřebovat tlumočníka, a kdo zná české fotbalové prostředí, řekne vám o jazykové bariéře své. To zadruhé.

Zatřetí přibude spekulací. V Itálii se píše, že může přijít třeba vyčpělý argentinský útočník Palacio. Věřte, že spekulace jsou v italských novinách národní sport, takže se všechno bude hned překládat do češtiny. To na klidu nepřidá.

Začtvrté je tu Stramaccioniho roční gáže – 40 milionů korun. Na italské poměry možná standard, v tuzemsku blázinec. Zhruba tolik vydělávají všichni trenéři v lize.

A zapáté: dokážete si představit ten tlak, kterému bude Stramaccioni a celá Sparta čelit?