Jak Hayden přišel na oběd za holkami z Abrahamova týmu
Dvanáct let se potkávali na závodech, půlku z toho času byli i přímí soupeři na trati. A tak když se v pondělí vpodvečer motocyklista Karel Abraham dozvěděl, že Nicky Hayden zemřel na následky nehody na kole, říkal: „Je to šílené, hrozné. Strašná tragédie, co se stalo.“
Co se vám teď vybaví, když se řekne Nicky Hayden?
Třeba historka z roku 2006, kdy vyhrál titul mistra světa v MotoGP. Byl to můj druhý rok v mistrovství světa, jezdil jsem ještě stopětadvacítky, byl jsem bez bodu. A on si to najednou v Anglii nakráčel do našeho hospitality (týmová restaurace). Líbily se mu holky, co jsme tam měli, tak přišel, že má hlad a jestli mu dáme najíst. Pro mě bylo neskutečné, že se takový člověk, co jede o titul, zastaví. Je mi ho teď moc líto, protože to byl skvělý jezdec. A především skvělý člověk. Lidi ho měli rádi, tedy hlavně fanynky.
Na mě působil tak, že byl ve světě MotoGP trošku jiný. Otevřený, usměvavý, zatímco ostatní jsou často uzavření, soustředění.
Asi byl. I když jsem ho osobně neznal tolik jako jiné závodníky. Povídali jsme si, ale nebyli jsme tak obrovští kamarádi, takže to nemůžu úplně porovnávat. Ale řekl bych, že máte pravdu.
Co jeho hodně americký přízvuk? Někdy jsem měl co dělat, abych pochytil, o čem mluví.
To je pravda. Neměl jsem problém mu rozumět, ale pořád dokola říkal: You know. Bylo to úsměvné.
Když jste vstoupil do MotoGP, on byl jezdcem tovární stáje Ducati. Vy jste jezdil se stejnou motorkou. Spolupracovali jste?
Ne. Jezdci obecně takhle nespolupracují, jen týmy si maximálně předají data. Závodil i za tým Aspar jako teď já. O víkendu jsme o jeho situaci mluvili, ale nerozebírali jsme to do detailů. Soustředili jsme se na závody. A vlastně nebylo co rozebírat, každý ještě věřil.
Lidi často považují motorsport za nebezpečný. Neukazuje však případ Haydena i třeba lyžařské nehody Michaela Schumachera, že nebezpečí číhá všude?
V minulosti jsem už několikrát přemýšlel nad bezpečností motorsportu... Teď to nechci říct špatně, ale když se podíváte, kolik známých jezdců je v motorsportu, ať už v F1, MotoGP, superbicích, tak v dalších odvětvích, a vezmete si, komu se stala taková tragédie v civilním životě, tak si moc případů nevybavím. Zaklepu to na hlavu, ale kromě těch zmíněných o velkém průšvihu nevím. Nicky ten boj nezvládl, u Schumachera to pokračuje, jak pokračuje. Je to nepříjemné, jenže bohužel je to součást života. Asi každý člověk zná někoho, komu se stala tragédie. My tady v padoku jsme jedna velká rodina, ale naštěstí moc tragických příhod tu není.
Tragická nehoda se mu stala při cyklistickém tréninku. Ten je u motocyklových jezdců oblíbený, že?
Ano, protože jste pořád na dvou kolech. Je to dobrý trénink. Kluci se znají s cyklistickými profesionály, často spolu i trénují. Když jsou na závodech, tak ve volnu – ani nevím, zda to není zakázané – jezdí po okruhu.
Když se podíváte na Haydenovu kariéru, nemáte pocit, že mohl dokázat víc?
On ale dosáhl na titul mistra světa MotoGP, což je nejvíc, co mohl. Když se podíváme na letošek, tak v superbicích neměl materiál, kterého by byl hoden. Zažil jsem to já i jiní. Záleží na materiálu, stroji a podle toho jedete.