Dva nováčci z Česka
Pozor, bidony se i kradou. Co vše v Itálii zažívají Jan Hirt a Michal Schlegel
Tomáš Macek reportér MF DNES na Giru
aká opravdu je cyklistická Grand Tour? Poprvé ji zažívají na vlastní kůži. Dva Češi v oranžovém, dva mladí vrchaři, dva jezdci polské druhodivizní stáje CCC.
Jedenadvacetiletý benjamínek Michal Schlegel je pátým nejmladším aktérem závodu, přesto je nyní už sedmý v kategorii do 25 let.
Šestadvacetiletý Jan Hirt při debutu na Giru dokonce bojuje o Top 15 celkové klasifikace, odvážně se probil i do úniku v královské etapě. Před ní oba mluvili pro MF DNES.
Čím je pro vás Giro nejvíc odlišné od závodů, které jste znali? Hirt: že elitní stáje vás coby druhodivizní tým odmítají pouštět do popředí pelotonu. Už je to lepší? Hirt:
Už ano. I proto, že dost jezdců je unavenějších. Dopředu se díky tomu cpe míň lidí a pro nás je snadnější se mezi ně vměstnat.
Některé týmy navíc nejsou tak agresivní jako dřív, protože vypadly z předních příček pořadí. Třeba jezdci Sky. Nebo Lotto Jumba. Ti se zkraje Gira chovali hrozně, za každou cenu chtěli být kvůli svému lídrovi Kruijswijkovi vepředu.
Schlegel: Mohli jste si získat u nich respekt i svými výkony v horách, ne? Hirt:
Také to hraje roli. Na začátku Gira nás brali ve stylu: Co tu děláte? Jste jen do počtu, ne? Nebo jste si ten start zaplatili? Ale když se nám něco povede a porážíme také lídry prvodivizních stájí, trochu nás potom respektujou. Ačkoliv pořád jsme pro ně druhořadá stáj.
Ve vašem týmu přispěl start na Giru k vylepšení zázemí? Hirt:
Snaží se. Máme letos i speciální matrace na spaní, které nám každý den převážejí. Jsou napojené na počítač, takže doktor může sledovat, jestli dost kvalitně spíme.
A spíte? Schlegel:
Pravidelně tak devět hodin. Usínám v jedenáct a vstávám většinou kolem osmé.
Já toho naspím míň. Vzbudím se v sedm, jdu na záchod. Ale potom ještě někdy usnu.
Hirt: Co byste naopak na podmínkách ve stáji CCC vylepšili? Hirt:
Já potřebuju k normální etapě maximálně dva gely a navrch nějakou tyčinku a rýži. Hned po etapě potom zase rýži a k ní jablko. Na jablkách tu hodně ujíždím.
Schlegel: Při letošním, tedy stém Giru jsou ohromující počty diváků lemujících trať. Nakolik je však při závodě dokážete vnímat? Hirt:
Jak kdy. Když jedu naplno a sám, tak zase tolik ne. Ve skupině je eviduju mnohem víc. Zvlášť když v kopcích stojí hodně v silnici a hrozí, že vás umačkají. Pak je nutné před nimi i uhýbat.
Pro mě jsou ty davy povzbuzující. Dovedou na chvilku vyvést moji mysl z bolesti a dodávají endorfiny navíc. I když na Etně se mi stalo, že mi jeden fanoušek dva kilometry před cílem kradl za jízdy z kola bidony. Nečekal jsem to, takže mi oba ty bidony opravdu ukradl.
Schlegel:
Dokonce to kdosi nafotil a tu fotku potom spousta lidí sdílela na Instagramu.
Na žádném jiném závodě jste se dosud nemohli tak zviditelnit. Uvědomujete si, jaký zásadní dopad může mít právě toto Giro na vaši další kariéru? Schlegel: