Jak Hirt zářil a Dumoulin si málem „odskočil“z růžové
Tomáš Macek reportér MF DNES na Giru
Tolik možných scénářů, jak se Quintana, Nibali a spol. pokusí rozebrat, zlomit a zničit Toma Dumoulina, se před královskou etapou cyklistického Gira rozebíralo. Jak tým Movistar nakopne tempo hned od prvního kopce. Jak muže v růžovém trikotu záhy izolují od jeho pomocníků. Jak se zrodí aliance mezi jeho protivníky napříč stájemi. Jak, jak, jak...
„Určitě na mě zaútočí a určitě budu trpět,“předvídal on sám.
Co se však skutečně přihodí, to by nevymyslel žádný z cyklistických prognostiků.
Těžko odhadovat, v jaké tělesné a duševní pohodě se aktuální šestnáctka pořadí WTA znovu objeví na kurtech. Mezi rozehranými vlčicemi to po dlouhé pauze rozhodně nebude mít snadné. Její návrat na jedné z nejsledovanějších akcí bude provázet mučivá tréma.
„Na tréninku nemáte diváky, sběrače, rozhodčí. Dopadne na ni hodně vlivů,“soudí veterán Radek Štěpánek. „Očekávání, tlak... Víme, že její psychika je proměnlivá. Až čas ukáže, jestli Péťa svůj comeback načasovala správně.“
Dlouho jako by Nibali a Quintana byli Dumoulinovým stínem, v mentální bitvě velikánů mu během etapy vyhlíželi za rameny. Dlouho se zdálo, že Nizozemec má vše pod kontrolou. Už měli v nohách drsné Mortirolo, už projeli zasněženým vrcholem Stelvia a sjeli do údolí, už se na Stelvio vydávali znovu, tentokrát ze švýcarské strany.
Jenže vtom... Dvaatřicet kilometrů před cílem Dumoulin odhazuje kolo, svléká dres, utíká pod silnici a usedá do trávy, aby učinil potřebu. „Už jsem to nemohl vydržet, bylo to silnější než já,“řekne.
Rázem jsou jeho největší protivníci na kopci o pět set metrů před ním. „A teď Quintana zpomalí skupinu a počkají na něj,“kdosi prohodí v tiskovém středisku.
Ani nápad. Gesto, které lídr Gira učinil po Kolumbijcově pádu v nedělní etapě, se v opačném gardu neopakuje. Bojují dál kdo s koho.
„Fair play a respekt definitivně zmizely z cyklistiky,“píše od televize na Twitter divák Leopold König.
„Nevěděli jsme přesně, jaký měl Tom problém,“vylíčí po etapě Vincenzo Nibali. „Když jsme dostali zprávu, že nešlo o technickou závadu nebo kolizi, ale o jeho fyzické potíže, začali Movistar i někteří další opět útočit. I takové události jsou součástí cyklistických závodů.“
Dumoulin se drápe vzhůru sám, potom s pomocníkem Ten Damem, zase sám, pak s odpadlíky, kteří mu však nevystřídají. Pusu má doširoka otevřenou, je ze sedla, kroutí hlavou. Co se to stalo?
Quintana, Nibali, Pinot a další sokové mu ujíždějí.
Ještě před nimi se však blíží k vrcholu tři uprchlíci a mezi nimi Jan Hirt! Toto je den, kdy na něj celý cyklistický svět hledí jako ještě nikdy předtím. Den, kdy 26letý Čech všem předvádí: Dívejte se pozorně, jaký já jsem vrchař.
Už na Mortirolu si takřka sám doskočil z hlavního pole do úniku. „Cítil jsem se dobře, tak jsem to zkusil.“Tehdy jich v úniku jelo třicet. Později dvanáct. Při průjezdu Stelviem sedm. A při druhém výšlapu nahoru najednou zbývají pouze tři. On, kluk z druhodivizní stáje. S ním Nizozemec Kruijswijk, loni smutný hrdina Gira, a Bask Landa, předloni třetí. Exkluzivní společnost. „Irt, ekipo či či či,“stále opakuje komentátor společnosti RAI. Rozumějte: Hirt, tým CCC. Landa na něj vrhá nechápavé pohledy. „Kluci byli trochu vystresovaní, že se tam s nimi pořád držím,“poví později Hirt.
Landa mu přece jen ujíždí, sám však uniká Kruijswijkovi. Dál se srdnatě rve s horou, o které Vincenzo Torriani, bývalý ředitel závodu, vyhlašuje: „Stelvio je magickou součástí mytologie Gira.“
Půldruhého kilometru pod vrcholem Hirta pohltí kvarteto mocných: Nibali, Quintana, Pozzovivo, Zakarin. Pokusí se jich zachytit. Ano, pořád to jde. Jenže jakmile podruhé atakuje Nibali, už to nejde.
Po 5 300 výškových metrech stoupání, jež mají v nohách, zbývá 20 kilometrů prudkého sjezdu.
Pokračování na straně 18