ČEŠTÍ SBĚRATELÉ V ČÍSLECH

a někdo zase Pickfordové, protože sbírá jen hollywoodské hvězdy. Někteří sbírají jen první republiku, jiní jdou do historie ještě dál, ti mají podpisy různých králů a šlechticů až ke Karlu IV. Někdo sbírá konkrétně všechny purkrabí a kupuje to na aukcích. To jsou až fajnšmekři, kteří v tom mají uložené peníze.“

Jiří Štork ctí staré klubové pravidlo, že s podpisy se nekšeftuje, nanejvýš se přátelsky směňují či darují, ovšem jako správný klubový šéf se v tržní hodnotě autogramů samozřejmě orientuje.

Takže: nejdražší podpis se v Česku prodal za kolik? „No, jsou to statisíce.“V té chvíli v klubovém zpravodaji, v němž si listuji, narazím na článek o historii podpisu Jana Amose Komenského. Ten by vyšel na kolik?

„To je jeden z těch případů v řádu stovek tisíc.“

Jak se dá vlastně získat podpis Komenského? Odkud, když se Komenský asi sotva účastnil autogramiád?

„Z různých listin. Ne všechno skončilo v muzeích a archivech, pár kusů mezi lidmi koluje. Totéž Marie Terezie nebo František Josef, ti se podepisovali na řadu dekretů a výnosů.“A pak je tu korespondence. „To takhle ještě za komunistů kdesi vyplavaly dopisy Franze Kafky a kdosi je nabídl do antikvariátu v Dlážděné ulici. Okamžitě se to proslechlo, přijeli západní Němci a nabízeli za to šílené peníze. Ale v Památníku národního písemnictví se rozhodli, že Němce přeplatí, byť se z té částky škrabali za uchem.“

A co tržní cena nejběžnějších showbyznysových autogramů?

„Něco se zdá být až nelogicky levné. Třeba fotka s podpisem Vlasty Buriana může stát kolem dvou a půl tisíce korun. A pak je tu francouzský herec Jean Gabin. O tom se mezi námi říká, že je prakticky nesehnatelný, protože se podepisoval nerad a velmi málo, snad jedině na nějakých smlouvách se dá jeho podpis vystopovat. Tam může jít cena klidně až do statisíců, zrovna jako u toho Komenského.“

Jak si tak povídáme o aukcích a financích, Jiřího Štorka napadne:

„Budete mluvit i s Jirkou Hanibalem?“ptá se mě a já kývnu. „Ten zůstal v našem klubu snad jediný, kdo žádný podpis neprodal a nekoupil.“ Klub sběratelů autogramů, založený v roce 1986, nesdružuje všechny lovce podpisů (například Petr Kureš jeho členem není), ale stabilně eviduje zhruba dvě stovky lidí z Česka a Slovenska. Průměrná sbírka jednoho klubového člena čítá deset tisíc podpisů, ta největší přes čtyřicet tisíc. Dvakrát ročně klub pořádá velké autogramiády známých osobností. Členové podpisy také veřejně vystavují. Například Jiří Hanibal už absolvoval se svými úlovky 143 výstav – od Chebu až po Košice.