Koaliční krize nejvíc potěšila Okamuru
Je duben roku 2005 a předseda toho času nejsilnější vládní strany ČSSD Stanislav Gross už tři měsíce nedokáže pořádně vysvětlit, kde vzal milion na nákup svého bytu na Barrandově. Preference jeho strany se propadají pod dvanáct procent.
Jiná doba a jiná lapálie. Červen 2013 a policejní zátah na Úřadu vlády. ODS s tehdejším premiérem Petrem Nečasem se rychle propadá taky k dvanácti procentům hlasů.
A teď současnost. (Až do této středy) místopředseda vlády a ministr financí Andrej Babiš má za sebou kauzu Čapí hnízdo, nahrávky, na nichž o kolezích z vlády i svých bývalých podřízených mluví jako dlaždič a v tom, co povídá, nesedí řádově mnohem vyšší částky než tehdy u Grosse. Preference jeho hnutí? Pohodových minimálně 25 procent hlasů, skoro dvakrát víc než nejbližší konkurence v podobě ČSSD, která celé týdny do Babiše šije.
A to je historický paradox. Zatímco ve vzpomínaných letech 2005 a 2013 potíže jednoho posílily vždy toho hlavního rivala – ODS se během kauzy Grossova bytu vyšplhala podle průzkumů nad 33 procent hlasů a ČSSD zas při pádu Nečasova kabinetu měla pořád slušných 27 procent hlasů – teď ČSSD dokonce ještě ztrácí. Oslabuje, pravda, také zasažené hnutí ANO, ale tak málo, že se nad tím u Babiše nemusí ani vzrušovat.
Za pozornost však u šéfa ANO mohou stát jiné věci. Průzkumy i dosavadní volební výsledky ukazují, že ať už má Babiš problém, nebo je zrovna na vítězné vlně, ani zdaleka nedosahuje takových čísel jako kdysi ODS s ČSSD. Babiš už dosáhl svého vrcholu, moc neroste ani neklesá, jde si pro nezadržitelné vítězství v podzimních volbách, ale co pak?
Vládu sám nesestaví, do té příští bude podle výsledku zřejmě lákat buď ODS, nebo koalici KDU-ČSL se Starosty.
V obou případech to znamená posun doprava – k nižším daním a sociálním dávkám. Ale taky posun k voličům, na které neplatí univerzální odpověď, že za všechno v téhle zemi může Kalousek.
Současná vládní krize navíc nenápadně ukázala, že voliči pomalu přestávají Babišovo hnutí vnímat jako protestní. ANO se stává běžnou stranou se svými skalními voliči – ovšem s jedním velkým ALE. Ti skalní nevolí primárně ANO, ale Babiše. Ve chvíli, kdy se Babiš okouká, a okoukali se v posledních 25 letech všichni včetně Václava Klause nebo Miloše Zemana, začne ANO padat ještě mnohem hlouběji než v minulosti ČSSD a ODS. Kdy to přijde?
Historická zkušenost s Klausem a Zemanem ukázala, že životnost i těch největších hvězd v tuzemské politice nepřesahuje šest let – pak to chce pauzu. A pak, až národ zapomene na všechny ty aféry – Bamberg, olovo, Štiřín... – třeba kandidovat na prezidenta. Což ale šéf ANO nikdy nechtěl. Spíš než na Hradě si lze Babiše po prezidentských volbách v roce 2023 představit jako naštvaného miliardáře, kterému táhne na sedmdesát a v opozičních lavicích s hnutím, jehož preference se propadly pod deset procent, stále brblá, jak jsou všichni proti němu a jak to nechápe.
Právě skončená vládní krize ukázala jednoho nenápadného vítěze. Část protestních voličů přešla k Tomio Okamurovi a jeho poslednímu politickému projektu SPD. Uskupení by teď podle Medianu překročilo pětiprocentní hranici, podle interního průzkumu z minulého týdne, který si nechalo udělat hnutí ANO, dokonce dosáhlo až na devět procent. Pro ANO s ČSSD je to varování. Pokud nepřijdou s nějakým momentem překvapení, třeba s tím, že v pravou chvíli obmění lídra, což ČSSD už prováhala, můžou mít za pár let podobné množství voličů jako teď Okamura.