Ve výrobě aut potřebuje Evropa budíček
Evropskému automobilovému průmyslu hrozí, že si nechá ujet technologický vlak, varuje v rozhovoru místopředseda Evropské komise Maroš Šefčovič.
Ani po nástupu „antiekologického“prezidenta USA Donalda Trumpa by se Evropská unie neměla vzdávat úlohy lídra obnovitelných zdrojů energie. „Na dnešní využití uhlí zapomeňme,“říká místopředseda Evropské komise pro energetickou unii Maroš Šefčovič.
Už jste se tady v Bruselu vzpamatovali z brexitu?
Brexit s námi zůstane nadlouho a každý týden se objevují nové otázky, které se budou složitě řešit. Abychom se dopracovali od tohoto nešťastného rozhodnutí k nějaké vzájemně přijatelné dohodě, je třeba vytvořit pozitivní politickou atmosféru.
A jak se taková atmosféra vytvoří?
Musíme najít porozumění ve třech klíčových otázkách. Jaké budou podmínky pro ty Evropany, kteří budou chtít dál zůstat žít a pracovat ve Velké Británii, samozřejmě i jakou reciprocitu poskytneme my Britům žijícím v Evropské unii. Druhou otázkou, která bude mít velký dopad na finanční fungování Unie, jsou britské závazky. Ty jsou odhadované na šedesát miliard eur a nikdo v Unii není ochoten se jich vzdát. Jsou to závazky, pod nimiž je podepsaná vláda Velké Británie. Každé jedno euro už je dnes přidělené, jsou podepsané smlouvy s městy, firmami, konkrétními lidmi. Třetí otázkou je osud lidí v Irsku a Severním Irsku...
Opravdu myslíte, že Irsko je jedním ze zásadních problémů jednání o brexitu?
Samozřejmě. Irové se dostanou do situace, kdy jako jediní z EU budou mít schengenskou hranici s Velkou Británií. Přitom většinu irského obchodního obratu vytváří obchod s Británií, takže na ně to opravdu může mít velký dopad. To pochopili všichni evropští lídři.
A kdy se začne jednat nejen o tom rozchodu, ale i o budoucích vztazích mezi Evropskou unií a Velkou Británií?
Doufejme, že se nějaké rámcové dohody o třech zmíněných klíčových bodech podaří dosáhnout do září či října. Pak bude moci být zahájeno jednání o tom, jaká asociační nebo obchodní dohoda má být s Velkou Británií uzavřena. Nebude to jednoduché, protože je to takové na hlavu postavené jednání. Když vyjednáváte obchodní nebo asociační dohodu, tak se dohadujete o tom, o kolik se k sobě přiblížíte. Tady poprvé se bude jednat o tom, o kolik se od sebe vzdálíme.
Je skoro rok po referendu o brexitu, a ta jednání ještě ani nezačala. Je to dobrá, nebo špatná zpráva?
I my jsme čekali, že Velká Británie bude připravena daleko dříve. Myslím, že ten výsledek referenda nezaskočil jen nás, ale i je samotné. Pro Evropskou unii je nyní důležité, aby bylo jasné, že v čele Velké Británie bude vláda, která má plný mandát na pět let, protože jednání nebudou na rok ani na dva.
Může se ještě stát, že se ve Velké Británii dostane teď, nebo spíše časem, k moci jiná vláda a řekne, že z Unie vystupovat nechce. Bude to ještě možné vrátit a počítáte i s touto variantou?
Slýchávám i tady v Bruselu takovéto úvahy.
U vás v Evropské komisi?
To ne, spíše na úrovni think-tanků, různých nevládních organizací. Já osobně si to ale, i na základě sledování britských médií, představit nedovedu. Nejlepší, co se nám může podařit, je dojít k nějaké dohodě o partnerství, asociaci a ke kvalitní obchodní dohodě. Bude to ale velmi složité a máme strašně málo času. Hodiny už začaly tikat a ty dva roky, které na to ještě máme, nám utečou velmi rychle.
A když se to za dva roky, s nimiž počítá Lisabonská smlouva, nestihne, co se bude dít? Odepíšeme šedesát miliard britského dluhu a Británie pro nás bude cizí zemí?
Doufám, že to nenastane. Téměř každý týden se ukazuje nějaký další problém, o kterém si ani neuvědomujeme, že ho máme díky Unii vyřešený, a když se to takto přesekne, vznikají obrovské potíže. Teď nedávno se například obrátili na Evropskou komisi představitelé asociace závodních koní, vývozci čerstvé zeleniny, lékaři, kteří využívají materiály k léčbě ozařováním... Je to spousta věcí, které by, kdyby Velká Británie ukončila svoje členství bez dohody s EU, přestaly najednou fungovat.
Jak sám říkáte, ta jednání budou tak strašně složitá, že se to téměř nedá stihnout. Co s tím?
Řešením by mohla být dohoda EU na nějakém přechodném období, o prodloužení času na jednání. Ovšem s tím by musely státy Evropské unie jednomyslně souhlasit. S Brity budeme ale dále sousedi, máme společné strategické zájmy, takže doufám, že zájem o rozumnou dohodu bude. A to i na britské straně.
Pomůže v něčem brexit Unii?
Už pomáhá, a to v tom, že si uvědomujeme na mnoha případech, které musíme a budeme muset s Británií řešit, v čem všem Evropská unie dnes dobře a efektivně funguje. Evropští občané to mnohdy nedokážou ocenit, protože o tom ani nevědí.
Vaším cílem je vybudování energetické unie. Mnoho lidí v Evropě si ale klade otázku, zda to není zbytečné v době, kdy jim klesají ceny elektřiny, plynu a všeho je dost.
Je třeba si položit otázku, proč se to tak děje. Všichni dodavatelé energií pochopili, o co se v Evropě snažíme, že skutečně chceme vybudovat jednotný trh s energiemi, že likvidujeme bariéry, které znemožňovaly volný pohyb energií, že chceme, aby každá země EU měla přístup nejméně ke třem různým zdrojům plynu, že budujeme reverzní toky, dohlížíme na řádné využívání zásobníků plynu... Už nejsme ve stavu, kdy může být nějaký stát EU tlačen do kouta a mohou mu být diktovány vysoké ceny dodávek energií. Prosadili jsme směrnici o solidaritě v případě náhlého výpadku dodávek v jednom státě.
Takže díky tomu, že jsme zainvestovali do naší energetické bezpečnosti, už dnes sklízíme nižší ceny?
Ano, určitě je to jeden z důvodů. Také se nám daří prosazením transparentnosti smluv s velkými dodavateli plynu dosahovat toho, že mizí podivný stav, kdy východoevropské státy, které jsou přitom blíž k Rusku, platily výrazně vyšší ceny za plyn než západoevropské země. Dalším důvodem je ale samozřejmě i „břidlicová revoluce“v USA, kdy se tento největší dovozce energetických surovin stane v příštích letech jejich největším světovým vývozcem. A to výrazně zvyšuje nabídku na světovém trhu.
A proč je i v této situaci je potřeba energetická unie a budování obnovitelných zdrojů energie?
Protože EU denně platí za dovoz energetických surovin více než miliardu eur. Evropské zásoby se postupně vyčerpávají. Zadruhé je to fakt, že cena obnovitelných zdrojů dramaticky klesá. Cena výroby elektřiny z větrných elektráren je dnes skoro na třetině našich odhadů, které byly kritizovány jako příliš optimistické, to samé platí pro biomasu. A další věc, která tlačí vlády k těmto řešením, je obrovská nespokojenost lidí se znečištěným životním prostředím.
Takže sami lidé žijící v regionech, kde jsou uhelné elektrárny, podporují jejich uzavření?
Já jsem byl teď nedávno v polském Slezsku, kde jsem představoval naši podporu regionům, kde se uzavírají uhelné doly, a čekal jsem tvrdou diskusi. Ale bylo to opačně, na našem setkání vystoupil tamní maršálek a prohlásil, že byl nejvyšší čas, protože mu kvůli znečištění ovzduší odchází z regionu mladí lidé, kteří mají nemocné děti i další problémy. I to podle mě vytvoří tlak na boj proti znečišťování ovzduší a klimatickým změnám.
Polsko i Česko ale stále sázejí na uhelné elektrárny. Má to smysl?
Uhlí bude pod stále větším cenovým tlakem, obnovitelné zdroje nebo plyn budou prostě lacinější. Uhlí má perspektivu, ale budeme ho muset využívat jinak než nyní. Samozřejmě musíme dnešním uhelným regionům pomoci, aby to zvládly podobně, jako se to povedlo ve Francii nebo v Německu.
Chce být Unie světovým lídrem v obnovitelných zdrojích energie?
Chceme jím být a myslím, že jím jsme. Určitě nebudeme s Čínou soupeřit v počtu solárních panelů, ale Unie musí zůstat špičkou v tom, jak dokážeme obnovitelné zdroje integrovat do svých energetik. Evropský průmysl je dnes také energeticky nejefektivnější na světě a od Evropy se očekává, že bude roli lídra sehrávat dál.
Daří se nám ale podobné inovace i v automobilovém průmyslu? Tam lídry ve výrobě třeba elektromobilů rozhodně nejsme...
Evropský automobilový průmysl potřebuje v tomto smyslu budíček. Nemůžeme si v tomto odvětví dovolit žádný evropský „Kodak moment“– že bychom byli spokojení s tím, jaká skvělá auta vyrábíme, a na trhu o ně nebude zájem. Už dnes je největším producentem elektromobilů čínská firma BYD... Musíme také vytvořit obdobu Airbasu v podobě evropského výrobce baterií, abychom nemuseli tento klíčový komponent dovážet z Číny a Jižní Koreje.
Máme se však o boj proti klimatickým změnám, o využívání obnovitelných zdrojů snažit přesto, že v USA je u moci prezident Donald Trump, který hlásá pravý opak?
Myslím, že ano. Jsem zvědav, jak prezidentovy plány narazí na realitu, například toho, že solární průmysl je dnes v energetickém sektoru v USA už druhým největším zaměstnavatelem a i americké uhlí se bude stále hůře prodávat. Přes kroky americké administrativy pokračují v USA investice do větrné a solární energetiky, protože to má prostě ekonomický smysl. Evropa by si měla zachovat svoji výhodu toho, kdo s tím začal jako první, a měli bychom proto pokračovat. Je to zvláštní, ale společně s Čínou.
A pak počkáme na USA...
Já myslím, že i ve Spojených státech bude tamní byznys tlačit vývoj naším směrem.