„Jakákoliv stopa po ztraceném dítěti je úspěch“
C. a k. ministerstvo železnic schválilo nasazení vozu na severočeské „štrece“z Loun do Libochovic. Společnost místní dráhy Louny–Libochovice za „Komárka“zaplatila 51 478 rakouských korun. Pro srovnání, kvalifikovaný dělník tehdy ročně bral mzdu 1 200 korun. Po zestátnění místních drah se motorový vůz v roce 1925 dostal do majetku Československých drah (ČSD). Jeho revírem se v té době stala východočeská lokálka Opočno –
Ročně se v Česku ztratí okolo pěti tisíc dětí. Většinu z toho tvoří útěkáři. Smutným faktem však je, že zlomek dětí z tohoto počtu zmizí, protože jim někdo ublíží nebo je unese. Rodinám pohřešovaných pomáhá Nadační fond Ztracené děti. „Obrací se na nás spousta rodičů, kterým někdo unesl dítě,“říká předseda správní rady fondu a soukromý detektiv Pavel Caprata.
Vaším primárním úkolem je prevence. Lze vůbec zmizení dítěte předejít?
Určitě. Máme školitele i psychology, kteří pořádají přednášky pro mateřské školy, základní školy i pro veřejnost. Na nich učí jednak děti bezpečnému chování a jednak jejich rodiče tomu, jakým způsobem
– Muzeum hromadné dopravy ve a na Letné zpřístupňují řadu výrobků vychovávat, na co si dávat pozor, aby se dítě neztratilo. Jsem přesvědčen, že se naše snaha vyplácí.
Kolik dětí se ročně ztratí?
Celorepublikově se ročně pohřešuje kolem pěti tisíc dětí. V Praze a středních Čechách je to číslo nejvyšší. Většinu tvoří útěkáři, kteří utíkají kvůli neshodám v rodině nebo proto, že je rodiče týrají nebo se o ně nestarají, nebo to jsou děti, které mají problémy ve škole. Na druhém místě jsou únosy dětí jedním z rodičů. Dále existují únosy způsobené trestnou činností – prodeje kojenců do zahraničí párům,
K „ringhofferovskému“výročí bude mimo jiné vystaven elegantní salonní železniční vůz, jenž se skrývá pod nepříliš záživnou výrobní zkratkou AZA 1-0086. Ringhofferova fabrika vyráběla i luxusní vagony pro špičkovou evropskou klientelu. A výjimkou nebyl ani následník rakouského a českého trůnu, arcivévoda František Ferdinand d’Este.
Na objednávku konopišťského pána vůz vznikl v roce 1909. O rok později v něm arcivévoda vyrazil poprvé, a to do istrijského letoviska Pola (dnes Pula). František Ferdinand se ve voze vydal i na cestu do Sarajeva v červnu 1914. Vozu se však zadřelo ložisko a rodina následníka trůnu musela přestoupit do standardního vozu první třídy. Bylo to jedno z osudových znamení cesty, během níž byl František Ferdinand zavražděn i s chotí Žofií teroristy organizace Černá ruka.
Neméně pohodlně cestoval v salonním které nemohou mít děti, prodej dětí za účelem prostituce.
Jak často se něco takového děje v Česku?
Přesné číslo nelze říct. Dřív jsem pracoval u policie, nyní jsem soukromý detektiv. Od té doby, co toto povolání vykonávám, se na mě obrací spousta rodičů s tím, že jim například někdo unesl dítě a podle nich si policie neví rady.
V jaké chvíli se na vás rodina pohřešovaného dítěte obrací?
Až po nějaké době, když policie není úspěšná, nebo si rodina myslí, že bychom měli v pátrání pokračovat jiným směrem než policie. My se už zpětně nedostaneme k prvotním stopám, pátrání je proto podobné Dvoukilometrová procházka povede do vysočanského parku Podvinní, kde bude pochod ukončen zábavným programem pro děti a rodiče. ● Akci pořádá nezisková organizace která pomáhá dětem ztraceným, týraným, zneužívaným a zanedbávaným. Založen byl začátkem roku 2015. jako u policie – vyslechneme kamarády pohřešovaných, příbuzné, projdeme místa, kde se naposledy dítě zdržovalo. Jakákoliv stopa je úspěchem, poskytneme ji dále Policii ČR.
Evidujete případy dětí, které nebyly nikdy vypátrány?
Takové v policejní evidenci skutečně jsou. U nás jich ale není mnoho. Každým rokem se přelívá do dalšího roku jedno až pět pohřešovaných dětí, které se nepovedlo ten rok nalézt.
Jsou únosy dětí spíš impulzivní, nebo plánované?
Je to tak padesát na padesát. Někdy se únosci naskytne příležitost, jindy jde o připravovanou akci.