Zázraky se dějí, Petra vyhraje Wimbledon
Kam se Kvitová vrtne, všude přijímá gratulace. Zaslouží si je i její lékař Radek Kebrle
Tenistka Petra Kvitová se blaženě culí, je zpátky ve svém světě. Její fanoušci plesají, těší se, jak zase budou při jejích napínavých zápasech s notnou dávkou masochismu trpět. A radost má též Radek Kebrle, muž, díky jehož znalostem a zručnosti se veškerá ta pařížská sláva mohla konat. To on v prosinci spravil Kvitové ruku tak dobře, že se mohla vrátit ke svému povolání.
Jak jste reagoval, když Petra přišla s nápadem, že chce hrát v Paříži?
Byl jsem s ní ve styku po celou dobu léčby. Viděl jsem ji nejméně jednou za dva týdny. Proto to nebylo nějaké bezhlavé rozhodnutí. Na tiskovce v prosinci jsme si říkali: „Šest měsíců je reálná doba na návrat na kurty.“Protože se ale situace vyvíjela dobře, domluvili jsme se s členy jejího týmu, že může jet na Roland Garros.
Jaké bylo pozorovat zotavování tenistky, která netušila, jestli vůbec ještě bude hrát?
Stresující. Její poranění bylo poměrně složité, s mnoha riziky v průběhu pooperačního období. Museli jsme toho hlídat opravdu hodně. S postupujícím časem stres pomalinku polevoval. Po šesti až osmi týdnech jsme viděli, že jsme nejhorší období překonali. Každá fáze má nějaké specifické komplikace operace, pooperační období, rehabilitace...
Překvapilo vás, že se Petra nakonec vrací ještě dřív, než jste původně odhadoval?
Ne, všechno šlo, jak mělo. Jen jsme si nechali určitý časový polštář. Když řeknu, že se vrátí za tři měsíce, tak mě hned po třech měsících někdo začne atakovat, proč ještě nehraje. Věděli jsme, jak dlouho musíme chránit tkáně. Nevěděli jsme ovšem, jak rychle bude schopná se vrátit poté, co řekneme: „Ano, můžeme zatěžovat.“V tomto smyslu to šlo velmi rychle.
Je její ruka ve stoprocentním stavu?
Po takovém poranění nikdy nemůže být ve stoprocentním stavu. Minimálně v ní zůstanou jizvy. Ale Petra je ve stavu, kdy ji může používat a zatěžovat tak jako ostatní aktivní hráčky.
Nehrozí v jejím případě nějaké další komplikace?
Jsou i určitá dlouhodobá rizika. Ale pokud Petra bude dodržovat určitá pravidla, pokud ruku extrémním způsobem nepřetíží, nemělo by se nic stát.
Takže jste ji do Paříže pouštěl s lehkým srdcem?
V zásadě asi ano. Ruku používá normálně. Neškolené oko by nepoznalo rozdíl proti předchozímu stavu. Ani při hraní tenisu to moc vidět není. Nakonec jsem ji pouštěl s lehkým srdcem, byť jsem byl spíš skeptikem, když poprvé oznámila, že by Roland Garros ráda zkusila. Domluvili jsme se, že to spíš nevyjde. A že uvidíme, jak se situace vyvine.
Poslední týdny se tedy povedly?
Ve chvíli, kdy mohla vzít raketu do ruky, tedy tři měsíce po úrazu, a začala ji reálně používat jako svůj pracovní nástroj, jsme viděli zlepšení z týdne na týden.
Měl jste někdy obavu, jestli vůbec zvládne cestu zpět na WTA Tour?
Právě ta obava působila zmíněný stres. Bylo vysoké riziko, že se přes všechny potenciální problémy nepřenese. Když operujete jednu šlachu, riziko jejího prasknutí je v nejlepších případech u největších odborníků asi pětiprocentní. U pěti poraněných prstů se kumulativně dostáváte na 25 procent. A to je jen jedno z možných úskalí.
Petra Kvitová se vrací. Jaká je to pro vás zpráva?
Skvělá! Samozřejmě. Všichni děláme svoji práci, abychom měli co nejlepší výsledky. Když se něco povede u tak ostře sledovaného pacienta, tak to člověka velice těší.
Budete jí fandit?
Asi budu muset, když jsem se na její ruce tak podepsal. (smích) Ne, budu ji sledovat velmi rád. Už dřív jsem jí přál. Ale když se jí bude v budoucnu dařit, bude to impulz pro celou veřejnost. Doufám, že vyhraje Wimbledon. To by byla sportovní pohádka. Občas se zázraky dějí a já jí věřím.