Jestřáb, který bránil chartisty
Už od 60. let minulého století byl nablízku takřka všemu důležitému, co se v americké zahraniční politice dělo. Zbigniew Brzezinski, legendární poradce několika amerických prezidentů, zemřel v noci na sobotu ve věku 89 let.
Narodil se v Polsku a měl za manželku praneteř československého prezidenta Edvarda Beneše, a možná i proto v době studené války silně podporoval disidenty v komunistických zemích střední a východní Evropy. Komunistická média ho proto často označovala za „jestřába“.
Pracoval už pro administrativu prezidenta Kennedyho a končil v týmu Baracka Obamy. Nejvýše byl v americké politice v letech 1977 až 1981, kdy působil jako poradce prezidenta Cartera pro otázky národní bezpečnosti. Později však radil například i prezidentu Ronaldu Reaganovi.
Od 70. let byl ve Spojených státech považován za jednoho z největších odborníků na komunismus. V Carterově éře se zasazoval o dodržování lidských práv v sovětských satelitech, vyplývající z dohod podepsaných v Helsinkách v roce 1975 – právě na podporu těchto dohod vznikla později v Československu Charta 77.
„To on přemluvil Cartera, aby z lidských práv učinil součást americké ideologie a postavil ji proti sovětské,“zavzpomínal včera někdejší polský disident Adam Michnik. „To bylo geniální! Protože se to navíc spojilo s podporou pro disidentská hnutí a dohromady to vytvořilo politiku uvolňování s lidskou tváří. Pro nás to byl dar z nebes!“
Brzezinski se narodil 28. března 1928 v rodině polského diplomata, část dětství prožil ve Francii, Německu a SSSR. Po vypuknutí druhé světové války rodina zůstala v Kanadě. Brzezinski studoval v Montrealu i na Harvardově univerzitě a začátkem 60. let už byl uznávaným odborníkem na vztahy s komunistickým blokem.
Média připomněla, že jako důležitý člen Carterovy administrativy se Brzezinski zasloužil mimo jiné o velký pokrok v blízkovýchodní politice, kterou byla mírová smlouva mezi Izraelem a Egyptem uzavřená v roce 1978 v americkém Camp Davidu. Důležitou roli hrál také při normalizaci vztahů mezi Spojenými státy a Čínou.
K méně podařeným rozhodnutím, za kterými stál, byl neúspěšný pokus o záchranu rukojmích z amerického velvyslanectví v Teheránu po íránské revoluci v roce 1980.
Nepříjemný prorok pro Rusy
Koncem 70. let Brzezinski marně upozorňoval na zhoršující se situaci v Afghánistánu, prezident Carter mu dopřál sluchu až poté, co Sověti v prosinci 1979 provedli svou invazi. Brzezinski podporoval vyzbrojování afghánských mudžáhidů. „Sověty je nutné porazit bez ohledu na cenu, jakou to bude znamenat,“tvrdil. Po útocích na USA 11. září 2001 a vzestupu radikálních islamistů se za to stal terčem kritiky. Naproti tomu se v roce 2003 postavil proti americké invazi do Iráku.
Rusko na Brzezinského podle všeho dodnes nemá moc pozitivní vzpomínky. Agentura Interfax napsala, že varšavský rodák proslul kromě své práce na „globální strategii antikomunismu“také prací na „koncepci americké hegemonie nového typu“včetně posilování amerického vlivu ve Střední Asii a na území bývalého Sovětského svazu.
Po pádu sovětské říše upozorňoval Brzezinski na to, že se světový pořádek s koncem studené války sice změnil, ale i nadále existují dvě světové mocnosti – USA a Čína. Později svůj názor trochu pozměnil. „Americká světová dominance končí, USA už nejsou globální imperiální silou. Ale není jí ani nikdo jiný,“upozornil loni v časopise American Interest na rychle se měnící svět.
Co se týče Ruska, už před dvěma dekádami upozorňoval na to, jakou roli pro Moskvu hraje její vztah k Ukrajině. V knize Velká šachovnice prorokoval, že Rusko bez Ukrajiny a přístupu k Černému moři přestane být euroasijskou mocností.
„Pokud se Ukrajinci chtějí stát součástí Evropy, mají na to právo. Jestliže do ní vstoupí, zvýší se pravděpodobnost, že do ní jednoho dne vstoupí i Rusko,“řekl Brzezinski o dekádu později a varoval, že pokud se Moskvě podaří ukrajinskému vstupu do Evropy zabránit, bude z něj zase impérium vládnoucí pomocí útlaku.