Bělobrádek – jediná žena ve vedení

Ještě před sjezdem byl vnímán Jiří Čunek jako jediný velký oponent šéfa Pavla Bělobrádka.

Po volbě, ve které získal jen 15 procent hlasů, zůstal spíš maskotem strany. Ostatně pro kandidaturu se rozhodl v předvečer sjezdu. Bělobrádek obhájil post předsedy se ziskem 85 procent hlasů.

Ale byl to paradox: lidovci jsou stranou v slušné kondici, přesto měl předseda protikandidáta.

Čunek měl i po porážce dobrou náladu. Tvrdil, že vlastně kandidoval proto, aby bylo popřáno většího sluchu jeho projevu.

Vlastně tedy kandidoval ze stejného důvodu (máme-li mu věřit) jako Jiří Kajínek utekl z Mírova – tedy aby byl jeho hlas víc slyšet. „Já jsem ve straně spokojený. Dokonce si nemyslím, že jsem neúspěšný,“komentoval prohru „vysmátý“Čunek. A jeho projev, ve kterém například navrhl vrátit povinnou vojnu a velebil nekorektnost, stál za to.

„To je krása demokracie,“glosoval Čunkovu kandidaturu první místopředseda Marian Jurečka. Bělobrádek řekl, že to aspoň nebyla nuda.

Prvního místopředsedu Mariana Jurečku vyzval šéf poslanců Jiří Mihola. Jurečka, díky postu ministra známější, sice také obhájil, ale jen s 65 procenty. V projevu stranu přirovnal trochu zvláštně k autu. „Máme airbagy, máme i bezpečnostní asistenty,“vypočítával metaforou dobré vlastnosti lidovců.

Herman místo Roithové

Novou tváří ve vedení je ministr kultury Daniel Herman, mimochodem jediný, který sklidil mohutný potlesk už při kandidátském projevu. Tradicí prvorepublikové lidové strany býval kněz ve vedení, teď je tam aspoň laicizovaný kněz.

A protože vždycky musí i někdo z kola ven, tentokrát to padlo na Zuzanu Roithovou, která neobhájila post místopředsedkyně. Když v sobotu na tiskovce stáli před novináři samí muži, i předseda poznamenal, že je mu to líto. „Jsme trochu genderově nevyrovnaní, ale jak říkají sociální demokraté, pohlaví je sociální konstrukt. Tak já se cítím být ženou,“vtipkoval předseda Bělobrádek.

Příznačnější možná je, že Roithová byla posledním člověkem ze „staré gardy“před érou Bělobrádka. Teď jsou už ve vedení jeho lidé, čehož Roithová ani nelitovala.

„Zpočátku mělo význam, když jsem tam byla kvůli kontinuitě. Kolegové za ty roky neskutečně politicky vyrostli. Já už snad ani nejsem potřeba,“loučila se smířlivě Roithová.