Teror páchají příslušníci generace, o níž moc nevíme

Budeme si muset na teroristické útoky podobné tomu pondělnímu chtě nechtě v Evropě zvyknout? Pokud bude důsledkem „jen“restrikce typu zevrubnějších prohlídek osob a veřejných prostranství, asi ano. Další monitorování pohybu občanů, další kamery jen povedou k větší nekomfortnosti a – po zahrnutí nákladů na jejich pořízení a obsluhu – k vyšším výdajům na bezpečnost.

Možná bychom už (konečně) neměli řešit důsledky, ale příčiny tohoto stavu. Evergreenem loňského roku byl nekontrolovatelný příliv imigrantů. V Manchesteru, dříve v Bruselu, Londýně či Paříži nezabíjeli imigranti, ale především Britové, Belgičané a Francouzi. To se týká i poslední tragédie, kdy je za viníka označován Salman Abadi, syn libyjských uprchlíků.

A právě o druhé generaci přistěhovalců, jejichž rodiče získali občanství vytoužené cílové země, potažmo stali se dle Lisabonské smlouvy občany Evropské unie, nevíme takřka nic, přičemž podle různých statistik největší problém není s první generací příchozích, ale s tou následující. Nově přicházející většinou neočekávají to, že budou v nové vlasti zastávat významné funkce, mít dobře placené místo a komfortně zařízený rodinný dům, u kterého bude stát auto vyšší třídy. Frustrace a vystřízlivění z krásného snu o žití v Německu, Belgii, Švédsku či Spojeném království nastává většinou až u jejich dětí a dětí jejich dětí. Tito potomci totiž zjistí, že jsou pevně zachyceni v původních komunitách, kde je vysoká nezaměstnanost, přetrvává rigidní varianta náboženství a kde lze výhodně existovat na sociálních dávkách. Zatímco materiálně by byli v původní zemi „jednookými mezi slepými“, v západní Evropě zůstávají na spodních příčkách společenského žebříčku.

Proč tedy tento stav více nezkoumáme a nevyhodnocujeme? Ukazatele, které by charakterizovaly začleňování imigrantů do většinové společnosti, by se určitě našly, namátkou může jít o dosažený stupeň vzdělání, počet smíšených sňatků, přestěhování z původní lokality do lukrativnějších částí města, počet dětí a jejich školní (ne)docházka a podobně. Vyhodnocení těchto informací odhalí slabá místa začleňování. Byl by tento sběr informací preventivním opatřením proti terorismu? Zdá se, že ano. A nemuselo by se hned jednat o zásah do svobody jednotlivce, kterou se někteří politikové rádi zaštiťují.