PODPRSENKA: ZDOBÍ I ZLOBÍ P

Malý kousek oblečení pro lidstvo, ale velký spiklenec pro ženu. Podrží, když je to nutné, zalichotí, pokud je třeba . Spiklence si však musíme umět vybrat. Protože jinak nám udělá ze života peklo.

řed dvěma týdny se na serveru britského deníku Daily Mail objevilo video, na němž se muži snaží obléknout různé druhy extravagantních podprsenek. Některé mají velmi rafinovaný střih a křížení ramínek, takže s tím pánové, zvyklí tento kousek garderoby spíš svlékat, měli co dělat. Virální reklama lidi bavila, za prvních dvanáct hodin měla půl milionu zhlédnutí a několik desítek tisíc sdílení. Podobné modely podprsenek však v mnoha českých, ba ani světových prádelnících nenajdete. A když, tak jen coby důkaz, že marnivost je ženského rodu a občas přepadne každou z nás, ať už jsme majitelky decentních béček, nebo nepřehlédnutelných gégé.

VĚTŠÍ NEŽ MALÉ MNOŽSTVÍ

Snad každá máme slabou chvilku, kdy zatoužíme po neobvyklém prádle. Jenže pak zjistíme, že na běžné nošení to fakt není. Zvlášť jste-li Češka, tedy příslušnice národa, kde mnoho žen příroda obdařila větším než malým množstvím vnad. Co do velikosti prsou jsme na špičce světového žebříčku a s nadváhou – jak by si někteří mohli myslet – to mnohdy nemá nic společného. Oproti velkým prsům totiž mají Češky docela útlé hrudníky. „Na tomto poli nám mohou konkurovat snad jedině Seveřanky,“říká stylistka prádla Žaneta Hutanová z Trioly. Tato firma prodává své výrobky po celém světě, a tak zde mají slušný přehled o postavách žen od Aljašky po Tokio. A také o tom, jak velikost ženského hrudníku může ovlivnit byznys: kvůli drobným a plochým Asiatkám neumí tamní výrobci ušít větší velikosti podprsenek. To je důvod, proč asijská konkurence nikdy nedobyla trh s prádlem, zatímco v jiných segmentech oděvního průmyslu dává Evropě pěkně na frak.

MUFFINY NEJSOU IN

Ušít kvalitní podprsenku, která prsa nejen zakryje zdobnou látkou, ale dodá jim oporu a tvar, nedráždí, netlačí ani nepřekáží, je pozoruhodný proces. Zajímavá je už pouhá statistika výroby: na jeden kousek se spotřebuje sto metů nití a metr a půl krajky nebo jemného úpletu o šířce šestnáct centimetrů. „Podprsenka se skládá ze čtyřiceti dílů, jejichž sešití vyžaduje téměř třicet různých postupů na deseti typech šicích strojů,“vypočítavá PR manažerka Trioly Lýdie Malchárková a mně zatím hlavou běží vzpomínky na podprsenky, k jejichž ušití někomu nejspíš stačila horká jehla a kus látky, která škrábe už od pohledu. Mít tohle na sobě, celý den za nic nestojíte. „Spodní prádlo je jeden ze základních předpokladů pro takzvaný

feel-good factor ženy,“přikyvuje Soozie Jenkinson, šéfka sekce spodního prádla a plavek u Marks & Spencer. Pěkně řečeno.

V mém prádelníku však dlouhá léta přebývaly kousky s faktorem co-je-mi-do-tvých-prsou, jejichž nošení byl občas adrenalinový zážitek. Třeba když jsem si chtěla v předklonu zavázat tkaničku u boty, mohla jsem si hodit mincí. Vypadnou? Nevypadnou? To, že během dne prsa zvědavě vykukovala přes okraj košíčků, jsem brala jako nevyhnutelný úděl, a rezignovala na přiléhavá trička a roláky. V mé garderobě se objevily i podprsenky, které mi na hrudníku vytvořily dva přeštípnuté nedopečené muffiny. Kostice to nezachránily, protože místo aby fungovaly jako tvarující prvek, změnily se v zákeřnou zbraň připravenou mi při prudším pohybu způsobit pneumotorax. A to nemluvím o obzvlášť „povedených“modelech, které fungují přesně opačně, než k čemu má podprsenka sloužit: záda se snaží vytáhnout na temeno hlavy, zatímco prsa nechává volně klesnout na samé dno ženského sebevědomí, které se nachází kdesi mezi žaludkem a pupíkem. Byla jsem zkrátka svéhlavá a nepoučená zákaznice, která léta nosila špatnou velikost a tvar, protože přece sama nejlépe vím, co mi sedí. A pak jsem si konečně nechala poradit a všechen podprsenkový brak letěl do popelnice. Ale tenhle příběh zná většina žen. A taky víme, že za kvalitu je třeba si připlatit. V tomto případě to však jsou skutečně pěkně uložené… peníze.

SÁZÍME NA JEDNODUCHOST

Do ceny podprsenky se promítá nejen spotřeba materiálu a lidská síla, ale také dlouhodobé testování nových modelů, které probíhá v několika stupních. Nejdřív přijdou na řadu materiály a komponenty. „U nás musejí mít certifikát zdravotní nezávadnosti a osvědčení, že háčky, kostice a další kovové části neobsahují nikl, který může vyvolávat alergie,“vysvětluje specialistka testování výrobků Lenka Zavadilová z Trioly. Z takto „prolustrovaného“materiálu švadlena ušije zkušební model, ten pak dostane k testování opravdová žena z masa a kostí. „Dáma musí po určitou dobu prádlo intenzivně nosit i prát – v pračce i v ruce – a po čase nám testovaný vzorek přinese k přezkoumání,“prozrazuje alchymii vzniku nového modelu Lenka Zavadilová. Při zkoumání odborníci sledují, jak kovové části reagují na pot, jaká je pružnost a tažnost materiálu před a po zkoušení, jak moc nebo málo ze svých vlastností si po delším provozu vzorek zachová. Vývoj nového modelu se tak od myšlenky po uvedení na trh počítá na měsíce, u zcela nových střihů dokonce na roky. Z toho jasně plyne, že za dvě stovky si prostě kvalitní prádlo nekoupíte.

Kde vlastně designéři berou nápady? Vždyť jde pořád o to samé, dva košíčky spojené pružným dílem, dvě ramínka. To musí být práce do zblbnutí. „Pro mě je spodní prádlo vášeň a možná i posedlost. Pořád hledám nové nápady. Inspiruje mě kdeco. Vintage kousky z bleších trhů, rozhovory se zákaznicemi i módní přehlídky. Dobře vím, že perfektní prádlo výrazně zlepší dojem z oblečení a zvýší sebevě-

Místo toho, aby kostice tvarovaly, změnily se v mé podprsence na zákeřnou zbraň.