TAJEMNÝ HOME OFFICE

Že je práce z domova poněkud zvláštní fenomén, jsem vytušila už jako dítě, když můj strýc v trenýrkách vyléval kýbl s bioodpadem na kompost a vážným hlasem pronášel do telefonu: „ Jistě, pane ministře, všechny ty podklady právě intenzivně studuji.“

Později jsem zastihla bratra, který se v cyklistickém oblečku skláněl nad svým kolem a olejoval řetěz. Do mobilu komusi hlásil: „Teď nemohu, mám důležité jednání.“Home office se mi zalíbil, a tak jsem kývla na nabídku kamarádky Ivy a začala s ní z domova spolupracovat. Pochopila jsem, že pod pojem jednání se opravdu dá skrýt vše od návštěvy obuvnictví po krmení slepic.

Za největší výhodu však osobně považuji práci z postele, odkud lze v pyžamu telefonovat i s prezidentem. Vše záleží na tónu hlasu. Ten by měl znít velmi zaměstnaně, jako byste seděli v open space, a to i přesto, že se vám během hovoru na klíně rozvaluje kočka. S kolegy můžete pracovní záležitosti řešit klidně ze sprchy. Sama jsem se několikrát slyšela, jak Ivě říkám: „Počkej, dám si tě na hlasitý odposlech a smyju si z vlasů šampon.“

Samostatnou kapitolou by mohly být celofiremní porady po skypu. Doporučuji vzít si na začátku slovo a všem oznámit, že nemáte dobrý signál, a tak bohužel nezapnete kameru. Pak už máte pole působnosti volné a během plánování finanční strategie můžete vesele malovat obraz nebo párovat vyprané ponožky.

Lehký šum sušičky vás neprozradí, leč na specifické zvuky si dejte pozor. V tomto směru se vyvarujte zejména splachování. Ale ani řinčení hrnců dobrý dojem neudělá. Přitom se často jedná o docela praktické spojení činností. Minulý týden jsem například pekla dort, ředitel na opačném konci města opravoval motorku, jednatelka plela záhon a manažerka visela na lezecké stěně. Společně jsme sestavili program konference a já jsem se ještě dozvěděla, jak zahustit jahodové želé.

Nedávno jsme objevili mobilní aplikaci, v níž lze namluvit zprávu a příjemce si ji poslechne, až když má čas. Pouštěla jsem si pracovní vzkazy cestou ke kontejnerům na tříděný odpad. V momentě, kdy jsem otevřela popelnici, zakřičela mi z kapsy Iva: „Vrhni se na ty papíry a hoď mi je všechny domů!“Přála bych vám vidět pohled pána v kravatě, který vyhazoval noviny.

Pokud však podnikáte s kamarády, brzo vám začne splývat práce a volný čas. Jakmile na společné dovolené vynoříte hlavu z bazénu, někdo vám bez ostychu strčí pod nos tabulku v Excelu s rozpisem marketingových výdajů. Jednoho dne zjistíte, že o půlnoci řešíte obsah nájemní smlouvy, že jít na kafe vlastně znamená prodiskutovat externí účetnictví, ale tak trochu jste si s přáteli nestihli říct, jak žijete.

Lidé, kteří chodí do klasického zaměstnání, na vás navíc pohlížejí jako na flákače, který se povaluje doma. Otázka, jestli se nenudíte, „potěší“zejména poté, co jste odpověděli na 78 emailů, dvě hodiny strávili komunikací s úřady, ve frontě na poště sestavili obsah školení a resumé celého dne při běhu do školky namlouvali do zprávy kolegům.

A protože „jste doma“, považuje vás okolí automaticky za nevyužité, a tak od paní učitelky dostanete za úkol vyrobit 35 párů papírových myších oušek, od manžela skáknout pro kopii techničáku a od sousedky vyzvednout děti z družiny.

Home office prostě pro nezasvěcené navždy zůstane obestřen tajemstvím. Já už se ale těším na další pracovní telekonferenci, protože jinak se k tomu úklidu šuplíků v kuchyni vážně nedokopu.