Takhle nám zatnuli tipec
Ve většině hospod číšníci s půlnocí odnesli popelníky. V pár podnicích se kouřilo do zavíračky
Servírka v teplické restauraci Coctail pečlivě hlídala čas, aby neprošvihla půlnoc. Uvnitř sedí pozdě večer pět hostů, čtyři kouří. „Hele, slyšíte?“obrací se k nim servírka a ukazuje na hodiny. „Máte půl hodiny, čas na poslední cigaretu,“hlásí. Ti, kteří právě nedrží cigaretu v ruce, si na povel zapalují. Za chvíli se velká ručička přehoupne přes dvanáctku a bude 31. května, zákaz kouření v hospodách.
„Já bych státu přál, aby všichni kuřáci přestali kouřit. Stačilo by na týden. A stát zkrachuje,“utrousí jeden z mladíků v narážce na vysoké daně, které z prodeje tabáku plynou do státní kasy. Do půlnoci si stihne zapálit ještě jednu cigaretu postaru, pohodlně u stolu. Pak odchází poslušně na chodník.
I v další teplické hospodě U Krysy ve čtvrti Trnovany je zákaz hlavním tématem. „Je to nesmysl,“říká jeden ze štamgastů. „Ve školách, v nemocnicích a na jiných veřejných místech ať se kouření zakáže. To chápu. Ale v hospodách? To by mělo být na svobodném rozhodnutí majitelů,“míní návštěvník.
Zdejší štamgasti před hospodu nemusí, stačí zajít na dvorek, který k podniku patří. I to ale obtěžuje.
„Doteď jsme mohli hrát kulečník s popelníkem na stole,“říká muž s tágem. „To mám teď při hře odbíhat na dvorek?“zlobí se hráč kulečníku.
Jakmile odbijí půlnoc, servírka se obrací k hostu na baru: „Tome, típni to,“nenařizuje. Spíš prosí. Pak servírka bere do ruky popelník, ve kterém mizí Tomův nedopalek, a štětečkem ho čistí, stejně jako další dva popelníky. A všechny pak ukládá do skříňky pod barem. Na bar už je nevrátí.
Jsou i místa, kam zpráva o zákazu kouření ještě nedoputovala. V nonstop herně Antons na teplické Masarykově třídě sice žádný host nebyl, na baru ale i půl hodiny po půlnoci ležel popelník. Na otázky o zákazu kouření Vietnamec za pultem jen nechápavě potřásal hlavou.
Hodina v ilegalitě
V pražském skotském pubu Šedý pes na Smíchově se v noci na včerejšek kouřilo i pár minut po půlnoci.
Hosté si tedy užili chvíli v ilegalitě se zapálenou cigaretou, protože to už platil protikuřácký zákon. Majitelé hospody, která má otevřeno do jedné v noci, tu poslední hodinu hosty ještě nechali. Přišlo jim hloupé vyhánět je ven těsně před zavíračkou.
V suterénní hospůdce s lahvemi whisky v regálech tak byly i po půlnoci na baru staré popelníky s tlustým sklem.
„Pár lidí dnes přímo říkalo, že sem přijdou symbolicky naposledy si zapálit,“říká barman Šedého psa Jakub Kocian. „Ale někteří si zase mysleli, že je to až od prvního června,“dodává a míní, že mnoho hostů bylo zmatených.
Zákonodárci národ skutečně zmátli, protože většina nových zákonů platí od prvního v měsíci. Ten protikuřácký od posledního.
Ne všichni kuřáci byli ze zákazu naštvaní. Naopak.
„Mně zákaz nevadí, aspoň budu kouřit méně. Ono to chodí tak, že v nezakouřené hospodě mám i menší chuť na cigaretu,“konstatoval jeden z hostů smíchovského pubu. Šedý pes ale nebyl jedinou hospodou, kde své hosty nechali kouřit i po půlnoci. V nedalekém baru se situace opakovala.
V pražské kavárně Café Sladkovský si poslední cigaretu vychutnával i Vratislav Brabenec z Plastic People a ani on ze zákazu nadšený nebyl. Lidé se tam s posledními cigaretami uvnitř hospody fotili na památku a po půlnoci už se spořádaně přesunovali ven.
Mokrý loket s popelníkem
Některé hospody se na zákaz kouření s předstihem připravily a na zdi pražské restaurace Tradice blízko metra Anděl čerstvě přibyly římsy se zabudovanými popelníky a logem Pilsner Urquell.
„Slangově se tomu říká mokrý loket, protože římsa slouží i k odložení půllitru, nejen kuřákům,“říká Martin Veselý, vedoucí Tradice.
„Řešili jsme to dohromady s Prazdrojem. Zařadili to do smlouvy o reklamě a platili to oni. Je to na míru dělaný truhlářský prvek,“doplnil Veselý.