Těhotnou v polní uniformě pusťte sednout

Kdyby mravenci rodili mladé, určitě by neposílali svoje těhotné do bojových jednotek. Řídí se totiž prostinkými prastarými instinkty.

Lidi už na instinkty moc nedají. Zejména ve vyspělém světě ne. A tak se stalo, že německá armáda hodlá zavést polní uniformy pro těhotné vojačky.

Bundeswehr podle magazínu Der Spiegel na šedesáti dobrovolnicích testuje stejnokroje, do kterých se pohodlně vejde břicho žen v jiném stavu. Normální uniforma je totiž pro těhotné vojačky pochopitelně příliš těsná. Musí tak zhruba od čtvrtého měsíce chodit v civilu.

Z dvaceti tisíc německých vojaček jich jsou těhotné průměrně čtyři stovky. Od příštího roku budou mít všechny k dispozici těhotenskou verzi stejnokroje. A to jak parádního vycházkového, tak toho polního, bojového.

Samozřejmě to hned neznamená, že by se němečtí generálové a generálky chystali hnát roty těhotných proti kulometné palbě nepřítele. Praktický význam nových uniforem je vlastně docela malý. Ten symbolický naopak dalekosáhlý.

Společnost odedávna věnovala svým nejzranitelnějším členům speciální zacházení. Jako ti mravenci – zvedněte někde na mezi kámen a uvidíte, jak jedni začnou střelhbitě odnášet do podzemí svoje larvičky a kukly. A jiní, svalnatí mravenci, se sešikují k obraně mraveniště. Podotýkáme, že z genderového hlediska je zde všechno v pořádku, protože všichni mravenci jsou vlastně samičky. Samečci jsou jen ti křídlatí, co se v létě rojí a padají člověku do piva.

U lidí to bývalo podobné – taky v případě ohrožení nejdřív posílali do bezpečí malé děti a těhotné ženy. Žena s břichem v polní uniformě? To bylo něco nemyslitelného.

Už není.

Poté, co společnost přestala považovat ženy za to slabší ze dvou pohlaví, přestává považovat za slabé a zranitelné i ty, které zrovna čekají dítě.

Pozná se to i v civilním životě. Třeba v tramvaji. Těhotné ženy v posledních letech zjišťují, že jen málokdo je sám od sebe pustí sednout. Mladí zdraví muži dělají, že je nevidí. Když už se někdo přece jen zvedne, bývá to nějaká starší žena.

Autor Výstřelu připouští, že je poněkud staromódní a pokládá ženy stále za ženy. Například nesnáší úplně dobře, když někdo mlátí ženu pěstí do obličeje. Což lze běžně vidět v televizi, když na sportovním kanále vysílají ženský box. Honem ovladač. A přepnout.

Autor má ostatně s mlácením žen osobní zkušenost. A nedopadlo to pro něj dobře.

Kdysi dávno taky boxoval, ovšem velice rekreačně. Na tréninky chodila i jedna slečna. A když na sebe jednou zbyli ve sparringu, zjistil, že se za žádnou cenu nedokáže přinutit, aby tu dívku uhodil. Nějaký blok.

Což pro něj byla koneckonců také dobrá výmluva. Holka byla rychlá jako lasička a tu nakládačku by dostal tak jako tak.

Není pravděpodobné, že by se do té ženy tlouklo snáze, kdyby byla v sedmém měsíci. Spíš hůř. Ale mohlo by to trochu zpomalit její direkty a háky.

Nikdo dnes už nepochybuje, že ženy jsou skvělé manažerky, lékařky, vědkyně či vojačky. Budiž, i výborné boxerky. Jistě, i to je staletími přehodnocování starých pravidel. Která často znamenala, že za společenskou ochranou žen se skrývalo omezení jejich práv a možností.

Ale někdy je dobré vědět, kdy přestat. Ochranitelský přístup k těhotným je právě ten moment. Nerušme ho.

A můžeme začít u drobností. Třeba u toho, že vyskočíme ze sedadla hned, jak přistoupí žena, která čeká miminko.