Plodková sní v AnderSenovi

Pohádkový svět, ve kterém si víla vezme život, opuštěné děvčátko umrzne na chodníku, cínový vojáček s jednou nohou se rozpustí. Pražské Divadlo Na zábradlí chystá na zítra druhou letošní premiéru, kterou bude AnderSen. Zvláštně napsaný název shrnuje hlavní témata nejnovější režie zdejšího uměleckého šéfa Jana Mikuláška. Půjde především o snění a o svět Hanse Christiana Andersena. Jeho pohádky i deníky se pro inscenaci staly základem, tvůrci do nich však přimíchali herecké zkušenosti se sněním i osobní zážitky.

Jsou tam strachy

„Hledali jsme souvislosti mezi Andersenovými pohádkami a příběhy herců, když byli malí. Zajímal nás samozřejmě také Andersen samotný, v inscenaci se objeví několik fragmentů z jeho deníků,“přibližuje režisér. „Přispěla jsem vším, co mě nějakým způsobem ovlivnilo. Jsou tam strachy, vnímání sebe sama z pohledu dítěte i dospělého. Všeobecně nejde úplně o pozitivní myšlenky, přece jenom sám Andersen byl osoba komplikovaná,“uvažuje herečka Jana Plodková. Podle ní AnderSen vzniká naprosto stejným způsobem jako předchozí kusy Požitkáři, Hamleti a Posedlost. „Jediný rozdíl je v míře odhalení. Teď jsme šli hlouběji, v předchozích představeních jsme měli možnost se za cokoliv schovat,“říká hrdinka seriálu Single Lady na Playtvak.cz.

„Já jsem Andersenovy pohádky milovala. Upřímně spíš díky Trnkovým obrázkům. Z toho důvodu jsem nejčastěji snila o Malence a četla ji nejčastěji. V inscenaci není, protože to byla nejpozitivnější pohádka ze všech,“dodává herečka, která tu účinkuje i s Petrem Čtvrtníčkem.

Po smrti, herectví a lásce si tak scéna bere na paškál snění a opět tak činí svou originální formou vršící asociace a drobné příběhy do rozmanité mozaiky. Nebude se však opakovat? „Ne, to opravdu nehrozí, i když je tu samozřejmě vědomá návaznost. AnderSen je ovšem mnohem osobnější a intimnější, výsledný tvar je, troufám si říct, svobodnější, nespoutanější,“srovnává Mikulášek.

Z Andersena jsem nejvíc milovala příběh o Malence. Jana Plodková herečka