JEDE MI TO ZA PŮL HODINY
Nejprve obsadím jedno místo v Krušovické restauraci ve Spálené ulici. Jsem jediný, kdo si první noční tramvaj nechce nechat ujít. Vlastně ujet. Ale protože se na to chystám jakožto na zážitek, a ne jako na nezbytný transport, tak nějak freudovsky říkám ujít. Zatímco pro většinu flamendrů je návrat domů něco útrpného, takže leckdy dělají všechno pro to, aby si ho později nepamatovali, já se na ten zážitek vysloveně těším.
Tramvají kolem jezdí značné množství, a to se jejich počet ještě násobí odrazem ve skle otevřených dveří, takže teď jenom vybrat tu správnou. Ty denní si nechávám disciplinovaně ujet a beru tu s číslem 91, o které vím, že mě poveze někam kolem Olšanských hřbitovů. Start je slavnostní. Kuřáci na zastávce musí dokouřit, ale plasty i sklo s nápoji do tramvaje můžou, a tak si je cestující také přinášejí. Vypadá to jako začátek nějakého večírku, ale nikdo se s nikým nedělí.
Ve světáckém centru Prahy je slyšet změť cizích jazyků. Vždycky mě uklidňovaly byť sebehlučnější skupinky, pokud mluvily cizí řečí. Říkám si, že žádný turista nejede do jiné země proto, aby tam na někoho vztáhl ruku. Představte si například, že jedete do Švýcarska, abyste v horském vláčku dali někomu mírnix tírnix do nosu. Takové příběhy osud nepíše. A tak vítejte a hlučte, milí cizinci.
Hlasitá dívka přechází z angličtiny do češtiny, ale hlasitost si ponechá anglickou. Je podle všeho feministka a říci, že mluví, jako když se neslyší, by v této souvislosti mohlo vyznít poněkud šovinisticky. Kdo čtete pozorně a celou scénu si představíte, určitě mi rozumíte, zvláště pokud jezdíte nočními spoji.
Její přednáška je ovlivněna alkoholem ne co do idejí, ale rozhodně co do artikulace. Alkohol má kupodivu víc devastující vliv na výslovnost v češtině, angličtině oproti tomu jako kdyby svědčil. Ale protože angličtině nerozumím nijak oslnivě, možná se jenom nechávám strhnout tím uměleckým dojmem. Aby vám neušlo to hlavní, tak feminismus