O LÉTAJÍCÍM JAKUBOVI
V osmnácti se tak důkladně připravoval na oslavu Nového roku, že stihl daleko před půlnocí spadnout z osmnáctimetrové výšky. Zlomil si žebra, propíchl plíci, naštípl klíční kost a lopatku. „To byl možná začátek mojí akrobacie,“směje se Jakub Plšek, zatímc
Takové to dítě, které chvíli neposedí. Hrál baseball, fotbal, trenéři se o něj přetahovali. Nakonec vyhrála sportovní gymnastika. „V první třídě si mě vybral trenér a řekl, ty budeš gymnasta.“
Ze začátku to byla docela zábava a gymnastika je pro něj dodnes nejlepší sport. V jedenácti letech odešel na sportovní gymnázium, trénoval dvakrát denně a stal se vrcholovým gymnastou. A když toho bylo moc, dal se na chvíli třeba na skoky do vody. Jsou lidé, kteří mají od začátku jasno, čím chtějí být. A jsou lidé, kteří svoji budoucnost objeví čirou náhodou. Jako se to poštěstilo Jakubovi Plškovi.
Jeho okamžik přišel v roce 2004. Kromě toho, že se zřítil z těch osmnácti metrů a řekl si, že je možná načase začít se věnovat něčemu pořádnému, se také setkal s gymnastou Martinem Riesnerem, který s novodobým cirkusem vystupoval. A Jakuba jeho vyprávění uchvátilo.
„Byl jste někdy v novém cirkusu?“
„Nebyl. A už vůbec jsem netušil, že existuje a že se tím člověk může živit!“
Ale protože je od prvního pohledu člověk, který si zbytečně nekomplikuje život, řekl si, že by to mohl zkusit taky. Natočil o sobě video a poslal. Dnes už běžná praxe uchazečů, tehdy ovšem docela troufalá výjimka. A oni mu odepsali, že ho berou.
Až pak mu došlo, že vůbec netuší, do čeho jde. Co se týče svalů a těla, tomu důvěřoval stoprocentně. Horší to bylo třeba s angličtinou. Nicméně sbalil si kufřík a odjel do kanadského Montrealu, kde má Cirque du Soleil základnu. Rozumějte obrovské hangáry, ve kterých trénují artisté, pracují trenéři, kostyméři, fyzioterapeuti, švadleny, kuchaři i psychologové. Ve kterých je všechno, co může špičkový artista potřebovat, aby se nemusel rozptylovat pěnou dní. Včetně překladatele, který vám stojí doslova za zadkem od rána do večera, když je třeba.
Po půl roce tréninku odjel Jakub na první tour s představením Saltimbanco. Tam už s ním překladatel nejel.
Angličtina ale nebyla zdaleka jediné, co musel překonat. „Když jsem v Saltimbanku poprvé viděl Russian swing neboli ruskou houpačku, říkal jsem si, na to mě nikdo nedostane.“Což chápu.
Představte si klasickou dětskou houpačku z pouti ve tvaru lodičky. Konstrukce Russian swing je v podstatě stejná, jen je na ní místo lodičky rovná platforma, na které stojí tři artisté. Ten největší a nejtěžší stojí na konci, aby ji vahou svého těla pořádně rozhoupal. Uprostřed stojí artista střední postavy a na konci ten nejlehčí, takzvaný flyer. Ano, flyer proto, že létá. Když se houpačka rozhoupe dostatečně rychle a vysoko, flyer vylétne, a než doletí deset dvanáct metrů vysoko, udělá třeba pár salt. A dopadne na žíněnku, kterou drží dva pohotoví siláci, takzvaní spotteři, kteří jsou tu od toho, aby se kolegům nic nestalo.
NESMÍM MÍT STRACH
Takové číslo se nejdřív samozřejmě nacvičuje s jištěním a skoky jsou rovné. Postupně se přidávají salta a sundává jištění. Za půl roku Jakub létal jako holubička. „Máte někdy strach?“„Strach mít nesmím. Ale respekt je dobré stále připomínat.“„Takže ostražitost klesá?“„Samozřejmě, ale to se musíte naučit ohlídat. V momentě, kdy přichází artistické číslo, musíte se soustředit jen na něj.“
Začátky byly drsné, ale tělo si prý zvykne na všechno. Třeba na Chinese pole, dole ukotvenou tyč, po které se leze, klouže a na které se předvádějí různé artistické triky. Tak ta se natírá speciálním „lepidlem“, aby tam artista dobře držel. Lepidlo postupně odchází, ale na začátku to ještě z nezvyklých rukou třeba strhává kůži. „Ale to máte