Donutil jsem Nory, aby se zamysleli nad odebíráním dětí

Europoslanec Tomáš Zdechovský se osobně angažuje za navrácení dětí Evě Michalákové, které jí v Norsku odebrali. Tvrdí, že se mu postupně daří měnit pohled Norů i Evropy na tento problém.

Norský nejvyšší soud odmítl vrátit děti Evy Michalákové do její péče. Nemáte pocit zmaru po tom obrovském úsilí, které jste případu věnoval?

Nemám, protože se nám podařilo na tento problém upozornit a postoj k odebírání dětí úřadem Barnevernet se mění jak v Norsku, tak v celé Evropě. To, jak obrovská diskuse k této otázce probíhá v Norsku, ukazuje, že jsou si Norové tohoto problému vědomi.

Proč je norská tvrdá praxe při odebírání dětí tak odlišná od zbytku Evropy včetně Česka?

Je to dáno tím, že v Norsku se v minulosti vyskytlo několik případů, kdy úřady včas nereagovaly na varování, která přicházela třeba od sousedů, a děti zemřely. Od tolerance toho, že rodiče byli drogově závislí nebo alkoholici, se to přesunulo do druhého extrému, kdy se jako problematické berou všechny rodiny na sociálním okraji společnosti, nebo jsou disfunkční. Norové byli na svůj systém umisťování dětí do pěstounských rodin i na organizaci Barnevernet hrdí a „vyváželi“ho do celého světa.

A to už nejsou?

Dnes už i vládní norští politici připouštějí, že mnohé sporné případy dětí odebraných rodičům musí být přezkoumány. A to je obrovský posun. Ještě před dvěma roky norská vláda tvrdila, že má nejlepší sociální systém na světě.

Odebírání dětí se týká často lidí z naší chudší části Evropy, Čechů, Poláků, Rumunů. Proč?

Lidé ze střední a východní Evropy jsou v Norsku vnímáni jako ti, kteří se o své děti nedokážou postarat. Jsou hlučnější, často vykonávají dělnické profese nebo pomocné práce, a proto se na ně úřady zaměřovaly výrazně více. České matce, která si šla s rodiči sednout na punč, odebrala policie na základě udání obsluhy restaurace dítě. Bylo to ale jen na pár hodin, protože se ukázalo, že její manžel je dobře situovaný Nor.

Měli by si Češi, kteří uvažují o práci v Norsku, rozmyslet, zda s sebou vezmou své děti?

V Norsku žije asi 1 200 Čechů a problémy s norskou sociální službou jich mělo jen několik. Ale určitě by si lidé měli zjistit, jak komunikovat s norskými úřady, jaká mají práva, jak v případě problémů postupovat, a měli by vysvětlit dětem, jak hovořit o zvycích, které si přivezou z Česka. Třeba takové české Velikonoce a mlácení pomlázkou mohou být pro Nory šokující.

V Norsku je ale i velmi silné přistěhovalectví muslimů. I těm norské úřady odebírají děti?

Těch případů u lidí z třetího světa je mnoho. Týká se to například Indů. Teď mám třeba jeden případ, kdy otec je Tunisan a matka Norka. Úřady jim odebraly dítě a tito rodiče museli rok a půl bojovat, aby ho dostali zpátky. Případy odebraných dětí se týkají Turků, Egypťanů, kosovských Albánců... Nechci ale paušalizovat, že to norské úřady dělají vždy, všude a že k tomu nemají často důvod. Avšak někdy je to za věci, které se běžně tolerují.