V době obědů kouřit zakázáno

U jídla se nekouří. To je normální. Problém je, že protikuřácký zákon útočí na milovníky cigarety i v místech, kde se nejí. A jeho aplikace bude nejspíš stejně škodolibá jako datum jeho účinnosti.

Nejstarší známý zákaz kouření platil v kostele, a to v Jižní Americe. To bylo z každého hlediska v pořádku, protože zákaz vydal majitel budovy, a to s ohledem na svoje provozní potřeby. Přítomnost Boží se odedávna znázorňuje kouřem kadidla a kouř tabáku by to zastínil. Tím se tabákový kouř jaksi ztotožnil s peklem a ďáblem, a když se potom tabák dostal do Evropy, tak už průkopníci jeho konzumace měli co do činění i s inkvizicí, a to při kouření vůbec, nejen v kostele.

Potom se vše rozvolnilo a až dnes na to navazuje zákon č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, nebo spíš jeho zběsile úporná interpretace. Zákon totiž mimo jiné zakazuje kouřit v „prostorách potravinářského podniku, v němž je provozována stravovací služba zahrnující podávání pokrmů určených k přímé spotřebě v této provozovně“. Budiž, u jídla se nekouří, říká etiketa, tak je jistě možné to zákonem rozšířit i na situace, kde by někdo náhodou jíst mohl. Vykladačům zákona však jde o to docílit, aby se nesmělo kouřit ani tam, kde se žádná jídla nepodávají.

K tomu se jako argument používá zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisících zákonů, tedy jediné jeho slovní spojení, jež zní „potravina včetně nápoje“.

To je v podstatě hygienický předpis, který upravuje něco úplně jiného než protikuřácký zákon, například že stravovací služby lze poskytovat pouze v provozovně, „která vyhovuje hygienickým požadavkům na umístění, stavební konstrukci, prostorové a dispoziční uspořádání, zásobování vodou, vytápění, osvětlení, odstraňování odpadních vod, větrání a vybavení“.

K tomu účelu má tento zákon svoji definici pokrmu směřující k tomu, aby bylo čisto. Ta definice je rozšiřující a zní: „Pokrmem je potravina včetně nápoje, kuchyňsky upravená studenou nebo teplou cestou nebo ošetřená tak, aby mohla být přímo nebo po ohřevu podána ke konzumaci v rámci stravovací služby.“

Na jedné straně je jistě správný požadavek, aby stejné slovo mělo v celém právním řádu stejný význam. Na druhé straně je problém, zda slovo v protikuřáckém zákonu vykládat podle jeho obecného jazykového významu, pokrmem se krmí, tudíž se spíš jí než pije, byť etiketa jistě připouští polévku například vypít, anebo podle jiného významu, který mu dává zákonná definice jiného zákona a pro jiný účel.

Připusťme ten druhý výklad, jejž považuji za méně vhodný, ale pak i jej musím vykládat správně podle jeho znění. Pokrmem je tedy potravina ošetřená tak a tak. Všimněme si gramatické shody mezi substantivem „potravina“a adjektivem „kuchyňsky upravená“.

Nápoj, kupříkladu minerálka, se jistě kuchyňsky neupravuje. Pro hygienické účely se, jistě správně, zdůraznilo, že požadavky se vztahují i na nápoje podávané ve stravovacích provozech, udělalo se to tou uvedenou definicí „Pokrmem je potravina včetně nápoje“.

Můžeme diskutovat o vhodnosti formulace z toho hlediska, zda pokrmem je i kuchyňsky upravená potravina bez nápoje, fandím tomu, že ano, ale zákon je formulován zjevně špatně a dává jazykový výklad, že potravina může být pokrmem jen tehdy, je-li u ní i nápoj, ale je jasné, že pokrmem není ani nápoj bez kuchyňsky upravené potraviny, ani potravina kuchyňsky neupravovaná, například zabalený pišingr.

I kdybychom tedy – neradi – připustili, že nějaký paragraf kdesi uprostřed hygienického zákona je směrodatný pro výklad protikuřáckého zákona, pak výsledek je, že provozovatel má možnost si sám rozhodnout ve dvou ohledech – kouřit/nekouřit, mít kuchyň/nemít kuchyň.

Ze všech kombinací mu zákon zakazuje jedinou, totiž kouřit + mít kuchyň. Rozumí se samozřejmě mít kuchyň právě v provozu – když večer nebo někdy vyhlásí konec kuchyně, pak přestává podávat kuchyňsky upravené potraviny a může si zapálit.

Je kafe pokrm?

Neboli se vracíme ke starému dobrému sdělení, jež je nadpisem tohoto zamyšlení, jen je to teď povinné a je to rovnou v zákoně, nikoliv už na zdi v lokálu.

Jak je to doopravdy, se samozřejmě dozvíme až v okamžiku, kdy správní soudce pravomocně přezkoumá první uloženou pokutu. Ten má jistě možnost rozsudkem sankcionovat i to, že kafe je pokrm, byť úplnou a jedinou pravdu má Marek Benda, když říká, že není.

Zatím si lze jen představit, že aplikace zákona asi bude stejně škodolibá jako datum jeho účinnosti. Je účinný od posledního května, že prý je to nějaký světový den proti kouření. Jinak to ovšem je nastražená past: člověk si tak nějak automaticky myslí, že zákony platívají od prvního dne nějakého měsíce, a tu máš, čerte, kropáč!

To by bylo, aby se do té pasti někdo nechytil. Ostatně, jak jinak než škodolibostí si vysvětlit, že tam jsou i ty veškeré zákazy elektronických cigaret.

Soudce může rozhodnout, že i kafe je pokrm, i když pravdu má Marek Benda, když říká, že není.