Být Korda? To miluju! Slavné příjmení je zpátky
Miroslav Němý reportér MF DNES v Paříži
Tolik se toho za čtvrtstoletí změnilo. Československo se rozpadlo, cesta do Paříže již neplatí za splněný sen, tenis z roku 1992 působí lehce archaicky. Ale právě na místní antuce lze jednu výpravu proti toku času podniknout.
„Jestli vím, co se tehdy stalo? Jasně. Táta tu hrál finále,“usměje se Sebastian Korda. Pohyby, figurou i tváří takřka dokonalá kopie otce Petra – tedy posledního Čecha, který bojoval o Pohár mušketýrů (a tehdy podlehl Jimu Courierovi).
Jméno Korda prožívá revival. Už nejde jen o nadané dcery Jessiku a Nelly a jejich golfový um, čahoun Sebastian začíná objíždět juniorské grandslamy. Jako reprezentant USA a nositel slavného příjmení.
Je to pocta, či zátěž? V tom má 16letý kluk jasno. „Miluju být Korda,“prohlásí s citelným americkým přízvukem a la Ivan Lendl. „Tak to budu mít vždycky. My jsme si v rodině ostatně všichni strašně blízký, navzájem si pomáháme.“
Hrával i hokej, ale nyní kráčí ve stopách muže, který jako jediný v historii samostatného Česka vyhrál grandslam. Co na tom, že je pravák, takže báječná levačka pokračovatele rodu nenašla.
„Rady od táty? Na tenis a do hotelu,“mrkne Korda, jak vypadá jeho tenisové ochutnávání Evropy.
Do Evropy zamířil na turnaje poprvé v životě. „Nejdřív jeden v Austrii,“pomůže si ohledně Rakouska angličtinou, ale se správným skloňováním. „Pak jsem hrál v Miláně, týden trénoval v Barceloně a teď jsem tady. Je to můj první grandslam na antuce, hraju docela dobře. Užiju si to.“
Těžko soudit, zda by jednou mohl Americe přinést tolik tenisových oslav, kolik jeho otec zařídil fanouškům v Československu a Česku. „Uvidíme. Ještě jsem dost mladej,“uvědomuje si, jak spletitý vývoj mu tenis může přichystat.
Lepší je žít okamžikem, a tak Korda poprvé naplno dýchá vzduch jednoho z nejkrásnějších evropských měst: „Předtím jsem tu byl jen na letišti. Paříž se mi moc líbí.“
Užívá si i návratu na antuku cihlové barvy. V Americe je běžná antuka zelená, o něco rychlejší. „Červenou mám rád odmala. Je bezva, můj nejlepší povrch. Dlouho jsme to měli tak, že jsme bydleli šest měsíců v Česku a šest měsíců v USA, tak jsem si vždycky pinknul s tátou, se sestrama,“zavzpomínal.
S Kordou seniorem se připravuje denně, s Jessikou a Nelly už raději zajde na greeny. Doba se mění – a ještě víc sviští svět okolo. Díky tomu si Sebastian může dovolit věci, které by generacím jeho předků zněly jako vynalézavé sci-fi.
„Jsem v IMG škole, dělám ji on-line,“zmiňuje slavnou tenisovou akademii zaštítěnou legendou Nickem Bollettierim; mimo to se někdy připravuje i pod vedením Ivana Lendla. „Můžu si tak dovolit hodně cestovat, školu dělám každý den na dálku. Úkoly mám i tady, teď angličtinu a matematiku,“popisuje.
Až mu skončí pařížská antuková šichta, odmění se stylově – výletem za příbuznými. „Nebyl jsem v Česku asi čtyři roky, hodně dlouho. Po Roland Garros pojedu za babičkou a dědou a budu si tam užívat,“plánuje. „Asi tak na dva týdny. Pak Londýn a Wimbledon. A pak poletím domů.“
Vstříc další přípravě k tomu, aby slavné tenisové příjmení „nevymřelo po meči“.