Peltův soumrak
V čele asociace Miroslav Pelta oficiálně skončil. Vrátí se ještě někdy do fotbalového prostředí?
Jedenáctihodinová valná hromada byla u konce, český fotbal nového šéfa nenašel. Mocnému místopředsedovi Romanu Berbrovi to v pátek večer dobrou náladu nepokazilo, aspoň navenek ne.
„Řeknu takovou vtipnou věc: my předsedu máme,“usmíval se od ucha k uchu.
Ještě na začátku nového týdne tahle jeho vskutku humorná věta platila. Od včera už ne.
Fotbalová asociace je bez předsedy. Miroslav Pelta, toho času v brněnské vazební věznici kvůli obvinění z ovlivňování dotací pro sport, vzkázal přes právníka Bronislava Šeráka: Dál se cítím nevinný, ale končím. V zájmu fotbalu.
„Asi je to dobré rozhodnutí. Předseda ve vazbě? To je divné. Partneři a sponzoři to nechtějí vidět, když do toho dávají peníze,“myslí si Vladimír Šmicer, bývalý reprezentant, který Peltu dobře zná. Proto může říct: „Míra byl dlouho sledovaný a asi sám ví, jak je situace vážná.“
Vážná je natolik, že se smráká nejen nad Peltovou šestiletou érou v čele asociace, ale dost možná i nad jeho dalším působením ve fotbale, které trvá...
Vlastně celý jeho život.
Střet zájmů. No a?
Jako kluk začal chytat v Krásné Lípě, dotáhl to až do áčka Jablonce, ale zastavily ho zdravotní potíže. Chvíli snil o tom, že bude komentovat v televizi, ale pád komunismu mu otevřel nové možnosti.
Psal se únor 1991, když ho kamarádi přemluvili, aby začal jabloneckému fotbalu šéfovat. Bylo mu teprve sedmadvacet a začala velká jízda.
Pelta byl vždy střelec, který šel do všeho po hlavě. Vytyčil si cíl, za kterým se hnal se vší vervou a většinou k němu došel – jen při tom moc neřešil, jakou cestou.
O tom, jak Jablonec postupoval ze třetí ligy do první, se mohlo povídat ledacos, ale nikdo Peltovi nic nedokázal. Nedala se mu upřít jedna vlastnost: o svých představách vždycky dokázal lidi přesvědčit a získat od nich potřebnou podporu. Proto se tým ze severu mohl opřít o finanční zázemí a nezahučel zase rychle zpátky. Naopak si budoval čím dál silnější pozici.
O tom, jak schopného šéfa Jablonec má, se samozřejmě rychle vědělo i ve vyšších patrech. Když k němu přilétla nabídka ze Sparty, neváhal a přesunul se na Letnou.
Jenže znovu jel na hraně a podle řady signálů i za ní. Jak je možné, že vedle ředitelování ve Spartě si udržuje vliv v Jablonci a lobbuje pro něj? divili se mnozí. Pelta dělal jakoby nic a fotbalový svaz mu nebránil.
V teplákové soupravě
Nejvíc jeho pověst utrpěla, když do médií prosákly odposlechy v rozsáhlé korupční kauze.
„Na jaře jsme se klepali, všechno bylo cinklý, vole,“vyprávěl Pelta bezelstně do telefonu Ivanu Horníkovi, hlavní postavě aféry.
Pelta, na rozdíl od Horníka, skandál neodskákal a později neobratně prohlašoval, že si kontroverzní výrok už „odpracoval“.
To už byl předsedou asociace, kde začal úřadovat po svém: zastal se reprezentantů, kteří slavili postup na Euro 2012 roztrhanými obleky a vulgaritami.
„Má fotbalisty rád. Snaží se, aby byli spokojení, to vám řekne každý,“tvrdí Šmicer, který tehdy pracoval jako manažer národního týmu. Jeho slova by skutečně potvrdili snad všichni hráči, kteří Peltovi prošli pod rukama.
I v pozici velkého bosse se choval spíš jako jeden z nich. Klidně chodil v teplácích, i když to při jeho korpulentní postavě působilo legračně. Později se při různých akcích občas nasoukal i do vypasovaného brankářského dresu.
Hráčům klidně z hecu zvýšil prémie za vítězství na dvojnásobek, rád s nimi zavtipkoval, a i když se nedařilo, dokázal je vybláznit.
Ale to byla jen jedna jeho tvář, která mohla mást. Působil jako lidový chlapík odvedle, který občas trochu nervózně těká očima a mluví se zvláštní dikcí, jako by byl pořád zadýchaný.
Ve skutečnosti vyrostl v posledních letech v jednoho z nejmocnějších lidí v českém sportu – a vypadá to, že při tom jezdil na červenou.
„Vždycky dovedl sehnat peníze. Věděl jsem, že se v poslední době točil kolem politických lídrů. Tolik mě nepřekvapilo, co se kolem něj děje, spíš ten rozsah,“říká Šmicer.
I v době, kdy šéfoval svazu, byl Pelta evidentně ve střetu zájmů, vždyť v Jablonci měl celou dobu majoritní podíl. A ještě si klidně přivedl jako sportovního ředitele kamaráda Horníka. Tenhle tah už zaváněl výsměchem.
Peltovi neublížil, semlel ho až dotační skandál. A ten ho může časem připravit třeba i o pozici v milovaném Jablonci.
„Fotbal je můj život. I proto se člověk někdy nerozhoduje úplně rozumem, ale srdcem,“říkal před lety. „Pak hrozí, že jde za rámec daných možností, což může přinést problémy s financováním.“
Pokud na ta slova nezapomněl, měl by se teď Pelta sám sebe ptát, proč sedí ve vazbě a neví se, co s ním bude dál.
Rezignace? Dobré rozhodnutí. Sponzoři nechtějí vidět předsedu ve vazbě. Vladimír Šmicer o Peltově konci